Publish or perish

Každý má nějaký sen. Pro někoho to může být možnost procestovat svět, jiného žene vidina vydělaných peněz, jazykového umu a v neposlední řadě může jít o psaní. Sám píšu všechno možné už víc jak deset let, ale pořád nejsem tak daleko jako naše němčinářka Katka Kratochvílová, která se psaní věnuje už od svých jedenácti let.

Století páry

Pokud jste z Brna, asi by vám nemělo být cizí jméno Johanna Gregora Mendela. Už jen kvůli tomu, že je tu po něm pojmenovaná univerzita. Představte si ale, že by Mendel nebyl jen geniální vědec/mnich, ale dokázal by svými genetickými pokusy stvořit nemožné. "Se steampunkem se dá krásně pracovat. Využíváš u toho historii, kterou můžeš měnit podle svých představ. Vytvoříš si alternativní svět a pak už je to jen na tobě," vysvětluje Katka výběr žánru, který je mi hodně blízký.

Ještě blíž mám ale k fantasy a tak se ptám, proč nezkusit ještě odvážnější zpracování. "Zjistila jsem, že nedokážu psát o kouzelnících, dracích nebo vlkodlacích a podobných věcech." Přitom právě kombinace s fantasy se tu podle mě sama nabízí. Takoví steampunkoví vlkodlaci ve viktoriánském Londýně... Dál už jsem se ve filosofování nedostal, Katka si prostě nedá říct. Steampunk musí být jako Verne a přes to prostě nejede vlak. Vzdávám se. Tohle kolo vyhrála.

Studna inspirace

Nejtěžší na každém psaní je přijít s něčím neotřelým. Koncept. Zpracování. Nebo aspoň vyústění, se kterým nikdo nepočítal. A ruku na srdce, Mendelův element rozhodně překvapit dokáže. "Do teď nevím, jak přesně jsem na ten nápad přišla. Najednou mě napadlo cosi s mechanickým hráškem, pak naskočil Mendel a už to bylo." Jenže ono psát o alternativní historii není bez přípravy dost dobře možné a Katka hned přikyvuje. "Přečetla jsem si Mendelův životopis, několik dalších doprovodných textů, encyklopedii o augustiniánském opatství a spoustu dalších věcí kvůli zařazení do celkového kontextu 19. století." S mou průpravou před psaním se to nedá vůbec srovnat. Dva nula.

Vidím knihu velikou, jejíž sláva hvězd se dotýká

Mendelův element je jen první vlaštovkou. Z Katky při dalším povídání vypadlo, že po šesti letech dokončila rešerše pro svůj historický román z doby po druhé světové válce. Šest let příprav! Zápletku moc nechce rozebírat, asi se bojí, že bych si něco z toho půjčil pro sebe, ale půjde prý o nějaké zloděje obrazů po nacistech. O Katce vím, že je (nebo aspoň byla) hodně zatížená na Egypt a napadá mě, proč nezkusí spojit Egypt a steampunkový žánr na místo historických témat. "Měla jsem už takový nápad," leze z ní opatrně. "Jmenovalo by se to Mechanický scarabeus, ale mě stejně nejvíc zajímá to devatenácté století. Kdybych mohla něco změnit, tak by to byl výsledek atentátu na Františka Josefa v roce 1853." Pak už se loučíme, protože Katka mizí šprechtit se svou třídou a já pomalu domů. Tři nula pro Katku.

Filosofickou disputaci o psaní jsem sice prohrál, ale jestli se nějak cítím, tak namotivovaně. Do vydání má zatím moje tvorba daleko, ale jednou...

P.S.

Přečtěte si povídku a ozvěte se nám se zpětnou vazbou. Katka bude určitě ráda :)