Slyšeli jste už o Úspěších českého inženýra v Indii? Pokud ne, můžete si mezeru vyplnit třeba na Youtube. V mezičase vám s velkou radostí nabídnu náhradu přinejmenším plnohodnotnou. Kancelářnice Saša nám všem celé léto chyběla, protože se vydala šířit osvětu do Indonésie. Na samý úvod otázka pro vás, čtenáře. Kolik toho o Indonésii víte? Já se přiznám, že jsem nevěděl dohromady nic a povídání se Sašou mi znatelně rozšířilo obzory.
Plovoucí trh na uměle vytvořené vodní ploše v Lembangu

Srážka kultur

Kdybys měla popsat Indonesii jedním slovem?

Jéžiši - to by byla vhodná první reakce. Ale když se nad tím chvíli zamyslím, tak se hodí nejvíc asi slovíčko chill…

Celé to byla jedna velká pohoda?

Né, že by to byl až takový odpočinek, ale celková atmosféra taková byla. Ať už se děje cokoliv, je to vlastně všechno jedno. Jedeš taxíkem hodinu a půl a řidič se ztratí, je to jedno. Stresujeme se akorát my, Evropani, a jinak všichni řeší věci naprosto s klidem.

Už je to jen taková naše nátura?

Jo, tak nějak. Úplně zbytečně si přiděláváme starosti.

Jak ses dostala k pobytu v Indonésii?

Nastěhovala nová spolubydlící, která cestuje stejně hodně jako my. Jednou jsme si dělaly srandu, že bysme mohly někam vyrazit. Tak proč ne, že? A padl nápad, že můžeme třeba na Bali. Po čase to začalo nabírat pevné obrysy a najednou jsme zjistily, že fakt pojedeme. Jenže pak se ukázalo, že kamarádka jet nemůže a mně samotné se nechtělo. Naštěstí jiná kamarádka zjišťovala informace o možnostech kulturních stáží přes AIESEC. S touhle organizací jsem už byla v zahraničí jednou, takže jsem dlouho neváhala a přidala se k  nim.

Kde jsi byla s AIESECem poprvé?

V Rusku, konkrétně ve Rostov na Donu. Zpětně jsem zjistila jednu docela děsivou zajímavost. Je to nejnebezpečnější město v Rusku. (smích)

Když už jsi nakousla bezpečnost, jak to s ní bylo v Indonésii?

Když se držíš v bezpečných lokalitách, nic ti nehrozí. (smích). Třeba malé uzavřené prostory, kde se konají trhy s jídlem. Chodí tam skoro výhradně místní a ve chvíli, kdy tam přijde běloch, je to docela nebezpečné. V lepším případě tě můžou okrást, v horším třeba pobodat, protože v Indonésii chodí hodně lidí s nožem.

Jak ses připravovala na cestu?

Očkováním, hódně očkováním. (smích) Do celého programu kulturní stáže jsem naskočila poměrně pozdě, řešila jsem hodně věcí i mimo cestu, takže jsem si třeba balení nechávala až na den před odjezdem. Samozřejmě jsem si ale četla různé články o tom, jak to v Indonésii chodí, a jak by se měl člověk správně chovat. Měli jsme i seminář pořádaný přímo AIESECem, kde nám řekli hodně o tom, na co by se měl člověk dávat pozor. Ale žádná dlouhodobá příprava se nekonala.

Nenutil tě do pořádné přípravy strach ze společenských přestupků?

(smích) Strach se dostavil ve chvíli, kdy jsem si začala číst všechny ty články o vhodném chování. Všechny popisovaly situaci zbytečně vyhroceně, ale ve skutečně to fungovalo úplně jinak. Zbytečně jsem se tím strašila.

Všude nám říkali, že je tam žije hodně muslimů (pozn. 87.2% se hlásí k islámu), kteří jsou na svoji víru hodně hrdí. Člověk se na ně nemá dívat, strašně neradi se smějí nebo naopak musíš smát, když oni začnou. Bála jsem se, že budu mít problémy s dodržováním všech těch pravidel, ale hodně záleží i na tom, do které části Indonésie člověk jede. Na Sumatře je třeba v jedné části zavedené právo šaría, ale třeba v Bandungu, kde jsem byla, sice musíš nosit vhodné oblečení, ale třeba na Bali je převaha hinduistů, takže to je zase pro změnu úplně v pohodě.

Nenarazila jsi tam kvůli tomu na problémy?

To je právě ten chill. Je jim to tam jedno. Neřeší to, prostě tam spolu jsou. Navíc je tam jakási zvláštní solidarita. V občance musí mít napsané vyznání a oni si můžou vybrat jen mezi křesťanstvím a islámem, ale zároveň mají svoje tradiční náboženství, které je pořád v silném povědomí. Uctívají duchy a tak. Pořád dodržují tyhle staré zvyky a nějakou oficiální víru mají jen v občance. Myslím, že to je právě ten důvod, proč je tam klid.

Říkala jsi mi, že jsi do Indonési dorazila přímo uprostřed Ramadánu. Jaké to bylo?

Vlastně to bylo zajímavé. Ze začátku to sice vypadalo, že nám možná nedají ani najíst kvůli všeobecnému dodržování půstu, naštěstí to tak nebylo. Pravda ale je, že jedna slečna bydlela v rodině, kde jí řekli, že v domě není jídlo a jestli chce jíst, tak musí někde jinde. Když jsem ale šla s ostatníma na jídlo někam ven, všude nás bez problémů obsloužili. Navíc bylo všude liduprázdno právě kvůli Ramadánu. Nejhorší byl pak ten šok, když půst skončil Na jídlo se ve frontě čekalo půl hodiny! (smích)

Já jsem měla každopádně s ubytováním štěstí. Bydlela jsem u kluka, co to s námi nijak neřešil. Sám se postil, ale když viděl, jak tam všichni jíme, tak měl problém se udržet a nakonec si dal s námi. (smích) Myslím, že celá pozitivní zkušenost je hodně daná i tím, že jsem se celou stýkala hlavně se studenty a lidmi v mém věku. Neradi dodržují striktní pravidla.

Pokračování ->
Že sloužíme pro spoustu našich lektorů jako skvělý odrazový můstek pro další životní fáze jste se možná dočetli v některém z rozhovorů na webu. Já už to pozoruju delší dobu a tentokrát pro vás mám i skoro hmatatelný důkaz (nesahat na monitor!) o tom, že někteří naši lektoři na nás myslí i v zahraničí. Tentokrát se nám ozvala Dana Pětrošová, která vyrazila sbírat zkušenosti do Španělska.

Strasti a slasti angličtináře v Córdobě 

Jak už někteří mí studenti a kolegové zaznamenali, od září 2016 působím jako lektorka angličtiny na jedné malé jazykovce ve španělské Córdobě. Když se mi tato příležitost naskytla, hned jsem po ní skočila, protože krásně umožňuje skloubit pobyt v mé oblíbené zemi, komunikaci ve španělštině, a zároveň praxi v oboru, který jsem vystudovala.

Když jsem na gymnáziu měla o tomto nádherném městě referát, ani ve snu by mě nenapadlo, že se tam jednoho dne přestěhuju. Už tehdy jsem ale snila o jeho úzkých uličkách a památkách zrcadlících bohatou historii. Córdoba byla hlavním městem římské provincie a později i Córdobského kalifátu a v 10. století dokonce největším městem světa. Židovská čtvrť nebo slavná mešita později přestavěná na katedrálu – to vše ukazuje její bohatou historii a mísení arabské, křesťanské i židovské kultury.
 

Jak se tu má angličtinář na jazykovce? Semestr nám vlastně pořádně začíná až 12.9., kdy začíná i škola. U nás můžeme s prvním září jen tiše závidět. I přes to už jsem měla ukázkové hodiny zdarma. To, že učím převážně skupinky dětí, je pro mě docela nová zkušenost, na kterou se už ale velmi těším. A moje horario (rozvrh) je typicky španělské. Většinou pracuji až do 21:30. Dopoledne totiž bývá volné a odpoledne hurá do práce!
 

Na závěr pár zajímavosti, na které si musí člověk zvyknout:
  • Děti z některých základních škol neznají ani po roce studia angličtiny ani jedno slovíčko.
  • Španělská výslovnost je kapitola sama pro sebe. Je třeba jen nastražit uši a trochu si domyslet. Takže „good“ místo „would“ je už známé všem lektorům. A pak jsou tu špeky jako třeba [vijáž] (village).
  • Puente je puente. Puente, v překladu most, znamená prodloužený víkend. A když je tady státní svátek ve čtvrtek (a věřte tomu, že tady jsou svátky velmi často), Španělé si prostě v pátek puente udělají sami a třídy pak zejí prázdnotou.
  • Je tu hrozné vedro! Córdoba je asi nejteplejší místo Španělska. Nemá moře a v betonových a asfaltovaných ulicích se drží teplo až do pozdních nočních hodin. V době psaní dopisu nejvyšší teploty dosahují až 45°C. Dýchat se dá jedině v 8 ráno.
  • Španělé si neodpustí návštěvu „baru“ v jakoukoliv denní hodinu. Když se řekne el bar, jedná se o něco trochu jiného, než u nás. Představte si spíš takovou kavárnu se stolečky vevnitř i na chodníku. Kolem desáté ráno jsou tyto bary obsypány Španěly, kteří snídají bagetu s rajčaty a jamónem a pijí kávu s mlékem.
  • Na snídani chodí i paní úřednice. Takže když dorazíte na cizineckou policii, řeknou vám, že paní prostě odešla v pracovní době na snídani. Úplná normálka. Hodinku si počkáte a máte, co jste chtěli.
  • ¿Quién es el último? aneb „Kdo je poslední?“ Na tento fenomén mě upozornila kolegyně v práci, a musím říct, že  mi přišel dosti absurdní. Do té doby, než jsem se s ním druhý den setkala v bance osobně. Španělé se v bankách, na úřadech či u lékaře údajně vždy ptají na to, kdo je v řadě poslední. A to bez ohledu na počet čekajících lidí. Tedy v té zmíněné bance jsem čekala úplně sama, a i přesto nebylo paní jasné, kdo tam asi čeká jako poslední.
  • Vždy se dívej nahoru nebo ti na hlavě skončí sprška. Všudypřítomná klimatizace si vybírá svou daň. Z přístrojů, které jsou umístěny zvenku budov, neustále kape voda. Takže během procházky po jedné ulici, vám může klidně i pětkrát kápnout něco na hlavu! A jednou na mě kapalo dokonce i v restauraci.
Život ve Španělsku je prostě unikátní zážitek a každý, kdo španělštinu studuje, by se měl do této krásné země podívat, aby vstřebal jeho mentalitu a pohodovou atmosféru. Mějte se všichni skvěle a já se zase určitě ozvu!

Danča

Pro Danču je to splněný sen, pro mě při představách pětačtyřicetistupňových veder volám: "Spaste Kryťáka a pošlete na Aljašku!" 
Taky zbožňujete staré knížky? První školní den se nám stala kuriózní věc. Do jazykovky nám přišel starší pán, který z kapsy vylovil důkladně zabalenou knížečku a chtěl ji přeložit.  
 
Normálně by to nebyl problém, prostě bychom si ji vzali, přeložili a pak výměnou za peníze vrátili. Jak se ale ukázalo, deníček byl pár set let starý a psaný ve starém rakouském kurentu. Pán nám navíc velice ochotně vysvětlil, že je v tom prakticky celá jeho rodinná historie až někam do šestnáctého století.

Přiznám se, že mít takovou drahocenost v ruce a ještě ji muset chudinku nacpat do skeneru nebyla úplně příjemná záležitost. Vypadalo to, že se bude stačit škaredě usmát a deníček se bez dalšího přičinění rozpadne. Nicméně to byl opravdu zážitek, protože něco podobného člověk denně nevidí. Rozpadající se vazba, starý papír, písmo. Paráda!

Doma mám třeba starý učitelský deníček z roku 1907 nebo jakýsi pomocníček motoristy z dvacátých let minulého století, ale tohle byla opravdová rarita. Mějme rádi staré knížky, chovejme se k nim pěkně a pokud něco podobného schováváte doma, klidně se nám přijďte pochlubit. Minimálně já budu vážně rád :)

Naskenovaná dvojstránka z archivního deníčku
Letní prázdniny jsou pryč a začíná školní rok. Není ale žádný důvod panikařit, protože osvěžit polozapomenuté znalosti je mnohem snazší, než byste čekali. Chce to jen postupovat pečlivě a pravidelně a my tu pro vás máme i pár užitečných tipů.

Ticho a klid

Přes léto tráví spousta studentů čas venku s kamarády, díky smartphonům jsou navíc i pořád online a pro náš mozek to není vůbec zdravé. Naše zdroje ze zdravotnických kruhů dokonce zmiňují digitální demenci. Je potřeba si ale zase zvyknout na soustředění se. Vypněte si mobil, odpojte se od internetu a dejte si třeba půlhodinku opakování staré látky. Uvidíte, že bez rušivých elementů a nutkání pořád kontrolovat Facebook to půjde daleko líp. Ideálně to zkuste v knihovně nebo studovně. 

Pomalu nebo rychle?

Věčné dilema. Pozvolna nebo násilím? Funguje oboje, ale intezivní příprava vyžaduje odbornější dohled. O to efektivnější ale může být! Nebojte se drilovat, pokud víte jak na to. Efekt se dostaví velice rychle a zůstane víc času na další aktivity.

Probuďte spící paměť

Lektoři u nás studentům na slovíčka často doporučují třeba aplikaci Quizlet, kde si pomocí kartiček opakují různé tematické okruhy. Stačí patnáct dvacet minut a uděláte něco nejen pro oprášení slovní zásoby, ale potrénujete i paměť.

Seriálové žně

Podzim obecně přeje seriálů, které se po letní pauze vrací v plné síle s novými řadami. Narcos potěší třeba i španělštináře, pro komiksové fandy je tu nový Luke Cage a odrostlejší jedinci se zvráceným smyslem pro humor se určitě nemůžou dočkat South Parku. Ná náslech poctivé britské angličtiny tu pak i nová série sitcomu Red Dwarf. Slovíčka, hovorové fráze, přízvuky. Líp už to naservírovat nejde. Katka Kratochvílová pak ještě doporučuje třeba německy nadabované české pohádky, které si snadno najdete na Youtube.

Jazykový kurz

Samozřejmě nejlepší variantou, jak se po létě dostat do studijního režimu je nastoupit na kurz. Týdenní jazykové kurzy nebo intezivní víkendové kurzy dokážou pod dozorem schopného lektora udělat se studenty divy. V hlavě se rozjasní a všechno je daleko snazší. Pokud si navíc nejste jistí výběrem kurzu nebo jste o tom zatím jen uvažovali, skočte si k nám od druhé poloviny září na ukázkovou hodinu zdarma.