Při zmínce o drilu se někteří studenti chytají za hlavu a představují si neskutečná pekelná muka, která jsou ale způsobena pouhou nevědomostí. Jílkova drilová metoda totiž u nás úspěšně funguje už od začátku devadesátých let a studenti, kteří si dril na vlastní kůži vyzkouší, jsou pak překvapení nejen efektem, ale také skutečnosít, že se není důvod slova dril ve výuce vůbec bát.
Prvního prosince 2016 vyšel na serveru Ekonom článek s názvem Moderní výuka angličtiny naráží na zkostnatělý systém s nekvalifikovanými a špatně placenými učiteli. V článku se mimo jiné dočtete o tom, jak výuka na školách nepřipraví studenty a použití jazyka v praxi kvůli svému konzervativnímu stylu. Velkým problémem je často už jen samotný základ, tudíž gramatika, na kterém musí studenti stavět.

A právě dril funguje na gramatiku skvěle. Vytváří totiž pevné vazby, které vydrží a studenti si tak zaumatizují gramatiku. S takovým základem už je pak prostor další rozvoj znalostí a jejich praktické využití pomocí anglické konverzace. Konzervativní školský způsob výuky jsme asi všichni zažili na vlastní kůži. Trestání za to, že člověk umí něco mimo učebnici, zoufalé držení se osnov, nulová invence a vysvětlování gramatiky citováním naučných slovníků.

V článku se píše: "V českém prostředí se dosud výrazněji neuchytily kvůli setrvačnosti vzdělávacího systému, neexistenci nezávislého hodnocení učitelů i chybějící metodické podpoře začínajících pedagogů." Způsob vzdělávání ale asi ani neumožňuje jinou výuku, protože sami učitele na ni nejsou připravení. Honza Jílek v jednom starším rozhovoru pak na konto učitelů dodává: "Dokážu si snadno představit, že by se část výuky na státních školách vedla drilem. Neměl by do toho být nucen každý učitel a ti, kteří k tomu mají chuť a talent, by museli procházet důkladnou přípravou. Takže, oprava. Nedovedu si to na státních školách představit."

Vidíte, kde je problém? Muselo by se toho změnit setsakra moc, aby se z výuky jazyků stalo ve školách něco záživného a smysluplného. Samozřejmě nechci generalizovat, nemusí a hlavně to není pravidlem, protože spousta mladých a energických lektorů z fakult vychází a pouští se do předělávky školství. Bohužel převažující (ne)znalosti studentů jsou trošku zarážející. Hlavně v kontextu stále sílící poptávky po jazykově vzdělaných zaměstnancích. A nemusíme chodit ani do práce, stačí vyjet do zahraničí třeba na Erasmus nebo jen na dovolenou. Všude potřebujeme umět nějakou formu jazyka. V multimediálním světě se bez jazyků neobejdete. Stačí si třeba občas ověřit zprávu v našich médiích a zjistíte, že orignál byl úplně o něčem jiném.

A nejen proto učíme drilem. Nehodí se samozřejmě všem a do každého kurzu. Co student, to jiné potřeby, ale osvědčilo se nám se začátečníky drilovat kvůli gramatice. Pak už se přechází do komunikativních kurzů a konverzáků, kde se studenti učí využívat znalosti v praxi. A je jedno, jestli učí rodilák nebo ne. Ani rodilák totiž nenaučí, pokud neví jak.

Pokud pořád nevěříte, že dril za to stojí, projeďte si naše online lekce zdarma.

O učitelích se neustále píše jako o lidech, co si odučí to svoje a mají pak volno. K tomu dva měsíce letních prázdnin a podobně. Přitom učitelský život není žádné peříčko a o lektorech to platí dvojnásob. Naše hvězda firemní výuky Katka Holubíková se rozepsala o tom, jak takové kurzy vnímá, a co jí to přináší.

Od soumraku do úsvitu

Je pondělí, pozdní večerní hodiny. Právě si dělám přípravu na další den plný výuky. Hned ráno v sedm mám skupinku v CBI a odtud pojedu do další firmy v Hustopečích, kde na mě čekají další tři kurzy. Jako třešničku na dortu si dám večerní tříhodinovku v jazykovce, ale to je moje jediná a nejoblíbenější in house skupinka, na kterou se vždycky těším.
I ranní firemní skupinka bude příjemná. Učím tuhle skupinku už několik let a jsem tam skoro jako doma. V kuchyňce se pozdravím minimálně s polovinou firmy - současnými i bývalými frekventanty kurzů angličtiny a dám si první ranní kávu. Pak už v zasedačce v rámci small talk probereme víkendové aktivity a pomalu nastartujeme motory. Při kontrole úkolu mozkové závity jedou na plné obrátky a není to nic neobvyklého ani v takhle časnou hodinu.
Všichni ve firmě jsou zvyklí na brzké ranní starty a byli by v práci, i kdyby zrovna neměli angličtinu. Tenhle bonus si sice musí nadpracovat a z poloviny i uhradit, ale nemusí nikam cestovat a vynaložený čas i finance jsou svým způsobem i motivační. Ze zkušenosti vím, že ve firmách, kde dostanou výuku jako úplný benefit nebývá docházka zrovna pravidelná a o úkolech si můžu nechat jen zdát. 

Bez úkolů ani ránu

V jedné nejmenované firmě jsem se snažila dva roky, ale potom, co jsme první půl hodinu "zabili" děláním úkolů v hodině, protože je prostě nikdo nikdy neměl, jsem to musela vzdát a najít efektivnější způsoby, jak jim připomenout probrané učivo. Jsou ale i opačné extrémy a musím říct, že většina mých firemních studentů úkoly přímo vyžaduje a dokonce si o ně Hujerovsky napíší, když jim je někdy zapomenu poslat.
Obzvláště oblíbené jsou moje překlady, které připravuju studentům na míru tak, abych je přinutila vrátit se do učebnice ke konkrétním článkům, poslechu nebo gramatickému cvičení, které jsme dělali na hodině, a ze kterého pak vypreparuju nejzajímavější věty, pošlu jim je v češtině a chci je přeložit zpátky do angličtiny. Z nudného překladu se tak leckdy stává hon za pokladem a studenti listují učebnicí jako o život. Lektorův splněný sen!
Všichni už dobře ví, že s Translatorem si na mě nepřijdou a každý takový podvod je okamžitě odhalen a zostuzen, stejně jako například používání nechvalně proslulého firemního offline slovníku, který chrlí tak neuvěřitelné věty, že jsem zcela vážně uvažovala o sepsání knížky na základě těchto většinou doslovných překladů, nad kterými nezůstane jedno oko suché (brečím samozřejmě smíchy, nikoliv dojetím nad kvalitou překladu).

Do Hustopečí a ještě dál

Nejnáročnější na firemní výuce je jednoznačně cestování. Nejsem právě prototyp bohorovně klidného řidiče a tak proplétání se brněnským provozem a čtyřikrát týdně půlhodina až hodina na D2, na které je 80% trasy uzavřeno a vedeno jedním, či výjimečně dvěma zúženými pruhy, představují pro mé nervy těžkou zkoušku.
Na druhou stranu si nemůžu stěžovat na stereotypní práci, každá hodina je jiná a to dokonce i tehdy, když učím v jednom dni tři skupinky na stejné úrovni a podle stejné učebnice. Každá skupina je totiž tak specifická, že se nemusím bát, že bych si vyslechla stále stejné reakce na témata ke konverzaci a naopak jsem skoro vždy překvapená ba i šokovaná  - prostě co člověk, to názor.

Co student, to osobnost

To, co mě na výuce ve firmách fascinuje nejvíc, jsou jednotliví lidé, moji studenti. Jsou mezi nimi neuvěřitelně zajímaví jedinci, kteří mnohdy nečekaně rozšiřují moje obzory v nejrůznějších oborech. Například student, který se mimo svoji práci ještě živí jako forenzní specialista a pomáhá objasňovat jak došlo k nejrůznějším dopravním nehodám nebo jiný, teoretický fyzik, který mi během jedné individuální lekce nadšeně a naprosto srozumitelně vysvětlil podstatu kvantové teorie a jako bonus mě zasvětil do svého výzkumu, který se týká ohebnosti různých materiálů.
Fyzika na střední škole pro mě byla jedna velká nuda, ale tohle bylo naprosto fascinující vyprávění a navíc celé v angličtině! Mimochodem tohle je jedna z věcí, které mě taky fascinují a to, jak firemní studenti mají neskutečně detailní slovní zásobu ve svém vlastním oboru. Někdy mě tím tak oslní, že pak nemůžu uvěřit, že jim chybí některé zdánlivě základní okruhy běžné slovní zásoby, ale od toho jsem koneckonců tady a ráda jim předám své vědomosti a mnohdy se sama přiučím specifické výrazy, na které bych jinak jen těžko narazila. 

Firemní výuka je skvělá věc

Shrnuto a podtrženo: Firemní výuka je časově náročná, ale co dnes není. Nenudím se a většinou spíš nevím kde mi hlava stojí (přípravy, úkoly, informační maily, třídnice, uzavírky, kolony, zácpy a s těmi spojené otázky jako: "Panebože stihnu to??!!"). Pořád mě ale baví pomáhat lidem zlepšovat jejich angličtinu a ve firmách, kde učím už dlouho, je ten pokrok opravdu vidět! A to prostě člověka zahřeje u srdce :-)