"Základním kamenem úspěchu se pro nás stalo pořádání vlastních školení. Lektoři, kterým na tom záleží, totiž odvádějí daleko lepší práci než najaté agentury," vykládá ředitel kvality výuky Pavel Richter. Navazuje se tak na systém školení, které čeká na všechny zájemce o lektorování u nás v jazykovce. Ti se často školí i několik měsíců a pokud mají potenciál, ten čas jim dám. "Prvních pár měsíců třeba ani žádný kurz neučí, protože se školí, ale pak vystřelí jako raketa a studenti si lektory zamilují."

Někdo by mohl namítat, že neustále školit lektory hraní s otravováním, ale Pavel v zápětí vysvětluje, že ve spoustě jazykovek se lektoři vůbec neškolí. Stačí, když zamávají diplomem, řeknou pár slovíček v daném jazyce, odvedou je ke knihovně s učebnicemi a za pár hodin už třeba učí. "Spousta lektorů školení vítá. Často jsou to ještě studenti, kteří chtějí praxi, a když jim někdo pomáhá růst, sedne si s nimi, a vysvětlí jim jejich chyby nebo navrhne způsoby, jak být lepší, lektoři to berou. A jsou za to rádi."

"Školíme skoro celý rok, snad jen v létě si dáváme všichni pauzu," odpovídá Pavel na otázku, kolik školení lektoři ročně absolvují. Školí se drilová, ale i komunikativní metoda, na kterou si lektoři sami chystají materiály. "Vypisujeme téma nasbíraná z předchozích let u kterých víme, že se na ně máme zaměřovat. Jak dávat správnou zpětnou vazbu studentům, jak vymýšlet domácí úkoly, co nebudou nudit a obtěžovat. Lektoři se toho dozví hodně o tématech, ale i o sobě, protože přípravu začínají prozkoumáním vlastní hodiny. Navíc často pracují v malých skupinkách, stejně jako u přijímacích školení, a tak se motivují a opravují navzájem, aby bylo jejich školení pro ostatní co nejlepší." 
Chceme, aby supervize dávaly smysl, ne jako ve státním školství. Tam je to naprostá šílenost.
 Jak ale Pavel vzápětí dodává, není občas jednoduché sehnat na školení všechny lektory. "Musíme počítat s tím, že někdy lektoři učí doslova od rána do večera a pak už nemají čas přijít ještě na školení nebo si nějaké vlastní připravit." Naštěstí i tohle se dá elegantně řešit. Pavel i supervizoři chodí do hodin na náslechy a pak dávají lektorům zpětnou vazbu, pro kterou si občas lektoři i sami přijdou.

To všechno doplňují ještě nejrůznější doplňková školení na Warm-Upech nebo i během roku, kdy se můžou lektoři zapsat na školení první pomoci nebo se zúčastnit drilového semináře pod vedením Honzy Jílka. "Snažíme se lektory podpořit v psychologii, aby byli dostatečně empatičtí a chápali studenty. Chceme je posilovat na všech úrovních, ne jen v té profesní," uzavírá druhou část svého povídání o lektorech Pavel Richter.

Je to docela pěkný balíček, který tu lektoři můžou získat. Nemyslíte?
Přemýšlím, co mi teď přes léto vadí víc. Nelidské teploty venku a v kanclu nebo absence dvou až tříměsíčního volna jako za studentských let. Flákat se, vstávat před polednem a odpoledne trávit někde v chládku nebo na zahrádce u piva. Né, že by mi to nechybělo, ale nastartovat se pak po několika měsících hibernace bylo snad ještě bolestivější. Takhle se člověk udržuje ve střehu, s výjimkou krátkých dovolených, prakticky pořád a je to znát na všeobecné produktivitě.

Ta naskakuje přinejhorším po pár dnech a mozek se taky dřív nebo později pod vlivem kofeinu rozjede. A přesně kvůli snadným rozjezdům rád vidím, kolik lidí se letos rozhodlo studovat i přes léto. Domluví se s lektorem, co by chtěli dělat, jestli se připraví na dovolenou tam nebo někde jinde, další se chtějí víc zaměřit na konverzaci, jiní si jen potřebují prodrilovat gramatiku, aby mohli s klidným svědomím na podzim nastoupit do dalšího kurzu a navázat tam, kde někdy v červnu přestali.

Zahálka se nevyplácí

Kdybych denně nečetl anglické texty a neposlouchal angličtinu v seriálech, filmech a podobně, asi bych už nezvládl ani žblebtnout. Takhle si díky elegantně nastavenému a přizpůsobenému režimu dopřávají studenti oddychové kurzy nastavené podle potřeb nebo se dokonce zajdou pořádně zapotit. Teď, když píšu článek, je to druhý den, co nám běží týdenní kurz. Čtyři hodiny denně, pět dní v týdnu. Zajímalo by mě, kdo bude v pátek vypadat víc zničeně. Studenti nebo lektor? Ono drilovat čtyři hodiny v kuse asi není pro každého, ptáčci mi ale vycvrlikali (nebylo to na Twitteru), že jsou všichni účastníci spokojení, i když tu stráví kus odpoledne.

Motivace žene lidi vpřed. Chtějí být lepší a to se dá těžko někomu zazlívat, zvlášť když jim někdo nastaví podmínky, kterým se nedá říct ne. To platí naštěstí o všem, nejenom o kurzech. Taky proto jsem tady. Takový servis jsem totiž jinde nezažil a příjemná atmosféra dokáže přebít i fakt, že dovolená mi protekla mezi prsty podezřele rychle a další jen tak nebude.

Naštěstí pro mě se to už pomalu krátí i spoustě kolegů. Oficiální stanovisko pak je, že se těším na jejich fotky a postřehy z cest. A že bych byl rád, že se zase zapojí do pracovního procesu? Ale né...