Ne, nežertuji. Zaveďme angličtinu jako úřední jazyk je název krátkého textu vydaného v časopisu Respekt (13. června 2016), ve kterém se autor pozastavuje nad úrovní znalostí cizích jazyků, především pak angličtiny, a naší (české) konkurenceschopnosti. Řešením by podle autora byla dlouhodobá koncepce výuky, která by někdy kolem roku 2030 dokázala nabídnout první plně funkční anglicky mluvící generaci. Je to vůbec možné? Teoreticky ano, ale museli bychom se zbavit několika společenských zábran.

Strach

Lidi se bojí. Bojí se mluvit anglicky, francouzsky, klingonštinou. Rozdíly se tady nekladou. Ve strachu z toho, že udělají při debatě s rodilákem chybu, radši nemluví vůbec. Od lektorů to navíc slýchávám i v jiném kontextu. Jednou studenti vynechají hodinu, na další se jim pak nechce, protože by nemuseli dohnat zbytek skupinky. Raději odloží kurz i přespříště, přestanou chodit úplně, a za rok se vrátí, aby to zkusili znovu. Strach z neúspěchu hraje velkou roli, a dokud se ho studenti jazyků nenaučí potlačit, zůstanou v bludném kruhu.

Prostředí

Bývaly časy, kdy jsem do hluboké noci čekal na britské sitcomy na ČT2, které bylo možné sledovat v původním znění s titulky. Proč to bylo v pátek kolem půlnoci a ne v běžném vysílacím čase? Netuším. Možností vzdělávat se bez neustálého dohledu lektora naštěstí díky internetu přibylo, ale pořád jsme obklopeni dabingem a překlady, které často nejsou ani příliš kvalitní. Stačilo by pouštět mezi lidi víc věcí v původním znění, podpořit čtení knížek v originále a ta berlička v podobě překladu by byla najednou zbytečná. Člověk by byl hozen do cizojazyčného prostředí a musel by se snažit. Nutnost používat cizí jazyk v praxi by udělala neskutečně moc.

Vzdělávání

V neposlední řadě jde pak o samotné vzdělávání, které se na státních školách sice pomalu lepší, ale stále má k ideálu hodně daleko. Na hodinách se málo mluví, gramatika se často učí špatně a věci jako přízvuk nebo výslovnost jsou na úrovni lochneského monstra. Někde tam jsou, občas se o nich mluví, ale to je tak vše.

Vidím město veliké, jehož lidé anglicky se domluví…

Možná jsem jen škarohlíd, ale zkušenosti mluví jasně. Lidé často berou angličtinu jako nutné zlo a nedílnou součást svých životopisů. Dál nedohlédnou a necítí se dostatečně motivovaní na svých znalostech pracovat. Dokud se nezmění prostředí, nevidím velké naděje na úspěch. Je to škoda, protože když se člověk začte do rozhovorů s našimi lektory, uvidí, jak jim jazyky otevírají dveře. Ale kdo ví, třeba není můj skepticismus na místě a v roce 2030 (nebo snad dřív?) budeme doopravdy konkurenceschopní a nebude problém se kdekoliv na ulici nebo na úřadu domluvit anglicky. Za sebe říkám - bylo by to krásné.
"Měli jsme se studenty víkendový kurz. O pauze jsme si objednali pizzu a jedna studentka jen tak mezi řečí navrhla, že bychom mohli vyrazit do Říma a procvičit se v konverzaci. Přišlo mi to jako skvělý nápad, ale bála jsem se, že to nezvládnu zorganizovat kvůli času," vypraví mi Anička, která do Itálie jezdí alespoň jednou za rok. Prý potřebuje svoji pravidelnou "dávku italštiny". Když to vezmu kolem a kolem, bude to docela zdravá závislost.

Zní to skoro neuvěřitelně, ale řetězec nepravděpodobných shod a náhod zaúřadoval i tentokrát, a tak se informace dostaly na správné místo a Aniččiny obavy z nedostatku času na zařizování zájezdu převzal jeden z jejích studentů. Najednou byla na světě velice výhodná letenka, ze které se staly tři a nakonec se našlo osm nadšených italštinářů, kteří se chtěli se svou oblíbenou lektorkou podívat do Říma. Překvapilo mě, že Aničce vůbec nevadilo vzít si na starost osm studentů, odložit rozdělanou práci uprostřed pracovního týdne, a vyrazit jen tak na malou dovolenou.


Studenti na cestách

 "Všichni se strašně těšili, jak budou sedět v kavárničkách a chodit po restauracích. To se nedalo odmítnout," směje se Anička. Moje obavy z toho, že budou studenti jen chodit po památkách, byly ale velice rychle rozptýleny. Došlo sice i na ně, ale nebylo to zdaleka jen o nich. "Posílala jsem studenty vyřizovat různé věci, v restauracích jsem vždycky chtěla jen italské menu, aby se studenti museli snažit. Všechno si objednávali sami a já jim maximálně tu a tam pomohla se slovíčkem. Občas sice došlo na dorozumívání se rukama nohama, ale i tak se nikdo nedal odradit!" říká hrdě Anička a přidává historku z hotelu, kdy se studenti snažili vysvětlit, že chtějí na pokoj půjčit vývrtku.

Co mě překvapilo kromě samotného výletu, byla úroveň zúčastněných studentů. Pokročilejší začátečníci. Jsou asi na podobné úrovni jako ti, které Katka Pavlíková nadchla pro čtení italských knížek. "Někteří jeli poprvé, někteří už byli v Římě několikrát, ale tohle je město, do kterého se dá vracet pořád. Byla bych ráda, kdyby se z takových výletů stala i tradice." Napadá mě hned z placu studentská akce "Přemluv svého lektora", jejímž účelem by bylo vyrazit někam ven. Ale když nad tím tak přemýšlím, Řím to sice není, ale Katka Kratochvílová bere studenty na výlet do Rakouska. To je co by kamenem. Kurzy nemusí být ani zdaleka jen o sezení ve třídách a v tomhle je podle mě síla a kouzlo jazykovek. Na státní škole podobné věci projdou jen naprosto výjimečně.

Letní příprava

Jak je vidět, občas stačí alespoň začít nebo si zopakovat jazyk před cestou a domluvit v cizině se dá bez problémů. A při sezóně letních dovolených a zájezdů se taková nakopávačka obzvlášť vyplatí, když není přes rok čas chodit se učit. Naštěstí existují varianty jako kurzy na cesty nebo intenzivní týdenní kurzy. Ty už člověka dokážou připravit a osvěžit mu polozapomenuté znalosti. Takže ať už jedete letos kamkoliv, nepodceňujte přípravu! I začátečník se totiž může domluvit :)

Moje vlastní zkušenost z Itálie navíc není zrovna radostná a zpětně si i po letech říkám, že mít za sebou aspoň krátký kurz italštiny, dopadl bych daleko líp navzdory své ucházející angličtině a tehdy ještě použitelné francouzštině. Moje rada tedy zní - nepodceňujte přípravu!
Když se dívám po jazykovce, vidím vždycky kolem sebe nepřeberné množství různorodých kreativců. Jedni píšou, jiní fotí, malují nebo dělají x různých věcí. V neposlední řadě se tu pak sešel úctyhodný počet muzikantů. Flétny, kytary, harmonika, klavíry. Jen si vybrat. Při jarním Warm Upu pak zazněly první hlasy navrhující založit jamovací kapelu. Nápad to byl od začátku skvělý, ale určitě víte, že podobné nápady většinou ztroskotají na realizaci.

Léčba šokem

Když se na Intranetu začaly řešit první termíny, byl jsem docela zvědavý na výsledek. Skupinka se začala pomalu scházet v různém složení a týdny pomalu plynuly. Byl jsem nad míru překvapený nejenom zapálením jednotlivých hudebníků, ale hlavně výsledkem. I když sice kapela ještě nemá ani jméno (ale žádní No Name, vážení!), rýsují se už první vystoupení, z nichž to největší se uskuteční na naší Letní párty 2016, na kterou se samozřejmě můžete sami přijít podívat.

Veškeré zbytky skrytých pochybnosti pak odstranilo první natočené video, které si pouštím už asi po sté. Neskutečně příjemná muzika, které (a kolegové odpustí) vévodí harmonika Toma Grenznera. To, co na ni při hraní předvádí, nejenom dobře vypadá, ale ještě líp zní. Harmonika se tváří jako jeho nedílná součást a Martin Lang hraje na kytaru s výrazem spokojeného profíka, který by to zvládl i poslepu.

Velká očekávání

Těším se a těším se hodně, až se kapela předvede v plné síle na párty, protože pokud je tohle jen oddechový jam... Musím prostě vidět, co trénují mimo záběry. Podobná muzika se dá totiž poslouchat snad pořád a nikoho neurazí. Jak by taky mohla.

P.S.
V kuloárech kolují zvěsti, že snad zazní i Pink Floyd!



Každý má nějaký sen. Pro někoho to může být možnost procestovat svět, jiného žene vidina vydělaných peněz, jazykového umu a v neposlední řadě může jít o psaní. Sám píšu všechno možné už víc jak deset let, ale pořád nejsem tak daleko jako naše němčinářka Katka Kratochvílová, která se psaní věnuje už od svých jedenácti let.

Století páry

Pokud jste z Brna, asi by vám nemělo být cizí jméno Johanna Gregora Mendela. Už jen kvůli tomu, že je tu po něm pojmenovaná univerzita. Představte si ale, že by Mendel nebyl jen geniální vědec/mnich, ale dokázal by svými genetickými pokusy stvořit nemožné. "Se steampunkem se dá krásně pracovat. Využíváš u toho historii, kterou můžeš měnit podle svých představ. Vytvoříš si alternativní svět a pak už je to jen na tobě," vysvětluje Katka výběr žánru, který je mi hodně blízký.

Ještě blíž mám ale k fantasy a tak se ptám, proč nezkusit ještě odvážnější zpracování. "Zjistila jsem, že nedokážu psát o kouzelnících, dracích nebo vlkodlacích a podobných věcech." Přitom právě kombinace s fantasy se tu podle mě sama nabízí. Takoví steampunkoví vlkodlaci ve viktoriánském Londýně... Dál už jsem se ve filosofování nedostal, Katka si prostě nedá říct. Steampunk musí být jako Verne a přes to prostě nejede vlak. Vzdávám se. Tohle kolo vyhrála.

Studna inspirace

Nejtěžší na každém psaní je přijít s něčím neotřelým. Koncept. Zpracování. Nebo aspoň vyústění, se kterým nikdo nepočítal. A ruku na srdce, Mendelův element rozhodně překvapit dokáže. "Do teď nevím, jak přesně jsem na ten nápad přišla. Najednou mě napadlo cosi s mechanickým hráškem, pak naskočil Mendel a už to bylo." Jenže ono psát o alternativní historii není bez přípravy dost dobře možné a Katka hned přikyvuje. "Přečetla jsem si Mendelův životopis, několik dalších doprovodných textů, encyklopedii o augustiniánském opatství a spoustu dalších věcí kvůli zařazení do celkového kontextu 19. století." S mou průpravou před psaním se to nedá vůbec srovnat. Dva nula.

Vidím knihu velikou, jejíž sláva hvězd se dotýká

Mendelův element je jen první vlaštovkou. Z Katky při dalším povídání vypadlo, že po šesti letech dokončila rešerše pro svůj historický román z doby po druhé světové válce. Šest let příprav! Zápletku moc nechce rozebírat, asi se bojí, že bych si něco z toho půjčil pro sebe, ale půjde prý o nějaké zloděje obrazů po nacistech. O Katce vím, že je (nebo aspoň byla) hodně zatížená na Egypt a napadá mě, proč nezkusí spojit Egypt a steampunkový žánr na místo historických témat. "Měla jsem už takový nápad," leze z ní opatrně. "Jmenovalo by se to Mechanický scarabeus, ale mě stejně nejvíc zajímá to devatenácté století. Kdybych mohla něco změnit, tak by to byl výsledek atentátu na Františka Josefa v roce 1853." Pak už se loučíme, protože Katka mizí šprechtit se svou třídou a já pomalu domů. Tři nula pro Katku.

Filosofickou disputaci o psaní jsem sice prohrál, ale jestli se nějak cítím, tak namotivovaně. Do vydání má zatím moje tvorba daleko, ale jednou...

P.S.

Přečtěte si povídku a ozvěte se nám se zpětnou vazbou. Katka bude určitě ráda :)
Zdroj: theodysseyonline.com
Než se někdo začne ohánět kvůli titulku, doporučuji navštívit Urban Dictionary. Ale vzhůru k jádru pudla. Česká televize na začátek letošních maturit uvedla, že matematika je opět o něco méně zajímavá navzdory její důležitosti. Dvě třetiny maturantů si berou jako maturitní předmět angličtinu, což by mohlo svědčit o dvou věcech.

Cesta nejmenšího odporu

První je fakt, že se matematiky studenti bojí. Vzpomínám si na svoje léta na gymnáziu, kde jsem matematiku, a řekněme si to naplno, neměl rád. Jednak to bylo přístupem učitele, druhak to bylo kvůli mému osobnímu zaměření na jazyky. Volba pak byla jasná. Maturita se navíc řadí mezi životní zkoušky, u kterých vás může neúspěch poznamenat a to i v případě, že jste jinak celé roky bez problémů školu zvládali.

Druhá věc je, že jazyky jsou pro mnohé studenty lákavější. Aspoň já mám ten pocit, protože ve svém okolí jsem měl a mám několik jedinců, kteří se rozhodli pro angličtinu, ale třeba němčinu, francouzštinu nebo úplně jiný jazyk. Je to buď proto, že se jim chtějí věnovat nebo kvůli již zmíněnému strachu z matematiky.

Opravdu jsou lepší jazyky než matematika?

Únik před neoblíbenou matematikou je sice krásná věc, ale má smysl ji úplně odříznout na úkor jediné zkoušky? Nemá. Druhá část mých známých se pustila do angličtiny, pak si třeba přetrpěli jeden semestr na vysoké, a tím to hasne. Když se pak dostávají do situace, ve které jsou nuceni cizí jazyk použít, vůbec si neví rady. Vypadli z toho. Zatímco u exaktních věd pomůže třeba najít si vzoreček nebo se podívat na jeden vyřešený příklad, tady člověk musí oprášit slovesné časy, slovní zásobu, opět si navyknout v cizím jazyce přemýšlet a mluvit. A hlavně se zbavit strachu z mluvení.

O důležitosti jazykové vzdělání se píšou ročně desítky textů. Názvy jako Ovládat jazyk v technické profesi je nutnost, nebo Motivujte zaměstnance k pravidelnému studiu jazyků nebo Čeští zaměstnanci se bojí mluvit cizími jazyky vysílají jasnou zprávu. V poslední době pak za zmínku stojí například text z časopisu Respekt s názvem Hello, zi sis náměstek, ve kterém se mluví o jazykových kompetencích náměstků na ministerstvech. Je to docela žalostné čtení.

Z jazyka se sice dát snáz odmaturovat, ale je to jen jednorázová berlička, která pomůže projít jednou zkouškou. V práci se člověk věnuje svým úkolům, a pokud při nich s jazykem nepřichází do styku na denní bázi, často končí. Moje francouzština by mohla vyprávět, kdyby nezapomněla jak na to. Osm let studia, pět let naprosté hibernace a konec. Je ne parle pas francais.

Maturita nestačí

Na zájem o jazyky se kouká na jednu stranu krásně, na druhé je třeba si uvědomit, že bez pravidelného tréninku ať už prostřednictvím online materiálů nebo jazykových kurzů se může velice snadno stát, že se z cizího jazyka stane přítěž. A to by byla u tak podstatné věci velká škoda.
"Nechceš na školení první pomoci?" ptají se mě holky z kanceláře. Po vzpomínce na zoufalé přednášky absolvované během let na střední s díky odmítám a doufám, že sanitku ještě zavolat zvládnu. Nedělal bych to poprvé a v jazykovce s tím už taky máme prý nějakou zkušenost. Když se na to dívám z tohoto úhlu pohledu, je vlastně dobře, že se tu chtějí lidi vzdělávat i mimo jazykovou oblast. Až to se mnu sekne, tak bude pěkné, když se mi dostane pomoc.

Pár dní na to přišla Ivica s kartou z foťáku, ať hodím fotky na Facebook, a začala si školení pochvalovat. Prý si to všichni užili a byli nadmíru spokojení. Jak může být někdo takhle paf z první pomoci? Lví podíl na úspěchu musela mít skutečnost, že dvě třetiny byly praktické a povídání sloužilo jen jako nutný doplněk. "Naše lektorka najednou omdlela. Snažila se to dávat najevo předem, že jí není úplně dobře, ale my jsme začaly reagovat, až když se složila," směje se Ivica. Kdo by se taky nesmál, z role pozorovatele to zní nadmíru zábavně. "Pak jsme si nacvičili infarkt a natrénovali krvácení." Dál jsem to bez hlasitého řevu nevydržel. Stranou se závažností situace, v tomhle podání to prostě působí kouzelně.

Pak ale začíná výčet obsahující správnou reakci na anafylaktický šok, správnou pomoc cukrovkáři, co dělat se závažně podchlazeným člověkem. To už se přestávám smát a hltám každou větu, protože většinu podobných informací jsem zatím nikde nepochytil a zjištění, že násilné zahřívání podchlazeného je vlastně největší zlo. Brrr.

Stayin' Alive

"Profík zvládá masírovat srdce tři minuty, většina lidí pak odpadne asi po třicet vteřinách. Dlouho jsem si navíc myslela, že se u toho musí dýchat z úst do úst." Další mýtus vyvrácen díky mythbusters z Učíme první pomoc. A já bych byl stejně schopný na základě jistého seriálu dělat masáž srdce podle rytmu jedné písničky od Bee Gees. Jen si tak vzpomenout, která to byla. "Masíruje se na Skákal pes, přes oves," vstupuje do povídání Katka Kratochvílová, čímž uzemní všechny přítomné.

Jak se zdá, kde školství tradičně zaostává, soukromý sektor útočí. Platí to nejen u jazykových kurzů, ale taky u těch zdravotnických. Matně si vzpomínám, že k figuríně se tehdy na střední dostal jeden člověk z třiceti. Tady měli všichni víc než dost času a ještě se doopravdy něco naučili. Klobouček týmu z Učíme první pomoc a holkám se snad splní přání a brzo si dají další kolo. Prý se zvyšuje obtížnost. Challenge accepted!

P.S.
Další fotky najdete u nás na Facebooku :)
Poklidné úterní odpoledne. Zrovna dělám online databázi materiálů pro lektory a studenty, když narážím na problém s italštinou a španělštinou. Nemluvím ani tak ani tak, a docela by se mi hodila pomoc. V tom se přiřítí italský živel jménem Katka Pavlíková, se kterou jsem se v jazykovce za těch několik měsíců zatím jen míjel. Třeba mi pomůže najít to, co potřebuju. Energie a dobrá nálada z ní vyzařuje na všechny strany a mně to nedá, abych se nezeptal, z čeho je tak nadšená.

"Hej, to bys nevěřil. Ty moje děcka přečetly první knížku. V říjnu jsem s nima začala a byli to úplní ale jako úplní začátečníci. Koncem ledna jsme začali a jsem na ně fakt pyšná, protože už to máme dočtené." Chvíli jsem vstřebával nával nových informací a hlavně Katčino nadšení a zápal, se kterým mluvila o své třídě. Přečíst knížku pro začátečníky, která je postavená jen na jednoduché slovní zásobě a gramatice sice nezní až tak úžasně, ale když si vezmu, že s italštinou začali jen chvíli před tím. Já byl ve svých začátcích s francouzštinou rád, když jsem se dokázal představit nebo něco málo napočítat a pojmenovat.

Katka je nadšením bez sebe a pochvaly směrem ke studentům se vůbec nezastavují, tak nechávám materiály stranou a poslouchám. "Ono je to tak namotivovalo, že se sami od sebe hlásili o další kapitolu, když jsem na to náhodou zapomněla. A pak třeba začnou vytahovat slovíčka, co jsme vůbec neměli v učebnici. A já na ně, kurňa, odkud to máte? No přece z té knížky, Kači!" To už se začínám usmívat taky, protože jinak to v Katčiné blízkosti ani nejde. Navíc mám najednou pocit, že bych s klidem přečetl podobnou knížku taky, i když vlastně italsky vůbec neumím. Ten nápor motivace je odzbrojující.

Katka pokračuje a vypráví, jak si studenti s nadšením brávali knížku i domů, kde z ní dokonce dělali nějaká cvičení. Zkouším si představit sám sebe v pozici studenta, který by se těšil na domácí úkol nebo nějakou práci navíc. Je to docela humorná představa. Na druhou stranu když člověka něco chytne, vlastně to vůbec nebere jako nějakou povinnost. Třeba se u toho i odreagují, co já vím. On ten pocit, když si online odklikám test a hned vidím dobrý výsledek, dělá hodně. Říkám si ale, že bez někoho jako Katka, kdo mě tím směrem dokáže správně popostrčit, bych se asi neobešel.

"Víš, co je ještě super motivace? Nosím jim za odměnu do hodiny papíry s nadávkami v italštině." Tohle bych nečekal. Když se nad tím ale zamyslím, měl jsem jednoho angličtináře Brita. Ten mi říkal, že jako první v češtině uměl říct slivovice a nadávat. Vůbec by mě ale nenapadlo, že to bude někdo učit - boží. "Nejlepší je, když to pak musím před třídou začít překládat. To pak lítají vulgarity na všechny strany. Děcka se na to ale vždycky těší. Během pauzy si třeba sednout s papírama a začnou si vzájemně nadávat. Jako praví Italové." To už nevydržím a začínám se nahlas smát spolu s Katkou. Ta představa dospěláků schovaných za papíry odříkávajících nadávky nemá chybu.

Ještě si pak chvíli povídáme o tom, jak Katka plánuje zkoušet dávat podobné knížky pro začátečníky i v dalších kurzech, a že doufá, že se z toho stane pravidlo. Určitě jí budu držet palce a brzo se půjdu na její hodinu i sám podívat. Mám teď aspoň zase o něco větší motivaci pro sebe, abych dodělal databázi s materiály. Bez spokojených lektorů by to tu nebylo ono.

Zakladatel JŠ Jílek Jan Jílek
Zakladetel Jazykové školy Jílek se už učení příliš nevěnuje, ale přesto zůstává neustále v obraze a na dril vzpomíná jako na něco až mystického, jak sám říká. Slova jako osvěžující, energický nebo zábavný pak podle něj vystihují základní podstatu drilové metody, kterou musí každý zažít na vlastní kůži, aby ji dokázal náležitě ocenit. „Návštěva dobrého drilového kurzu je jako jít na koncert virtuosa.“

Bylo pro tebe náročné začít učit drilem? Spousta lektorů říká, že ze začátku je to docela vyčerpávající.
Předtím jsem angličtinu neučil, byla to moje první technika - a moc se mi líbila, protože dokonale využívá čas, nedovolí trapné a nudné prostoje, naplno vytíží učitele i studenty, generuje energii a dobrou náladu. Ve srovnání se všemi těmi prodrbanými hodinami angličtiny, na něž jsem chodil od svých 11 let, to bylo skutečně nesmírně osvěžující.

Jaké byly začátky s výukou? Co tehdy říkali na dril první studenti?
Studenti bez rozdílu milují dril, když ho učí dynamický lektor. Člověk se smyslem pro humor, s citem pro potřeby jednotlivého účastníka. Lektor, který zná prakticky všechna pravidla a využívá jich. Ze začátku jsem současně psal a korigoval učebnici a učil z toho polotovaru. Do hodiny jsem přinesl vždycky novou dávku listů a jelo se. Můj velký vzor Láďa Nepustil tomu říkal "průzkum bojem". Nejsem příliš sebevědomý, takže jsem zřejmě inspiroval spíš podporu než odpor. Studenti byli nadmíru laskaví, co se týká mých počátečních zmatků. Byl jsem jim za to vděčný. K získání jistoty a elegance v učení drilem potřebuje lektor po zaškolení odučit aspoň dva celé jazykové kurzy.

Všiml sis, jestli se nějak od tvých začátků dril změnil? Měl by se nějak měnit?
Podání drilu má být velmi osobní. Každý lektor se musí snažit být sám sebou a přitom dodržet pravidla a vyvarovat se chyb. Lektoři si sami vybírají věty, které drilují, jen podle obecných pravidel. Výsledný efekt musí být autentický, spontánní. Určitě ne mechanický a hlavně ne nudný. Existují lektoři šťavnatí a lektoři sušší a pedantičtí a samozřejmě něco mezi tím. Pokud jsou dostatečně sami sebou, budou je studenti milovat. Být autentický je pro mnohé docela těžké, ale dá se to trefit. Člověk k tomu může najít odvahu při dobrém vedení supervizora. Vlastně si myslím, že dobrý dril se nemění.

Dokážeš si představit, že by se drilem učilo i na státních školách?
Dokážu si snadno představit, že by se část výuky učila drilem. Neměl by do toho být nucen každý učitel a ti, kteří k tomu mají chuť a talent, by museli procházet důkladnou přípravou. Takže, oprava. Nedovedu si to na státních školách představit :-)

Jak se na dril díváš ze své pozice psychologa a osobnostního kouče?
Účastnit se drilového kurzu prezentovaného talentovaným a zkušeným lektorem je opravdu senzační, vysoce uspokojivý zážitek. Něco jako jít na koncert virtuosa. Učitel musí do výuky vložit skutečně vše. Je to velký výdej energie, protože vše musí probíhat ve správném tempu, se změnami dynamiky, které motivují účastníky k výkonu, okořeněno správnou dávkou humoru, originality, vlídnosti i drsnosti. Kombinace všeho strhne účastníky k nadšené spolupráci, soutěživosti, smíchu a radosti ze svého vlastního zapojení. Stejně jako k údivu nad svými nečekanými vlastními schopnostmi a vlastním výkonem.

Je to vrcholný zážitek mistrovství pro lektora i pro účastníky. Výsledkem je nadšení a opojení. Fakt!

Proč bys lidem dril doporučil?
Právě pro ten skoro mystický zážitek z perfektní výuky. Kdo to nezažil, ani si to nedovede
představit.

Neříkal sis někdy, že se zase vrátíš k učení?
Naposled jsem učil před lety v týdenním kurzu, kdy jsem trénoval společným učením v tandemu (další 'průzkum bojem'). Byl to nesmírně nadaný budoucí lektor, kterého bylo třeba rychle připravit na vlastní výuku. Studenti i my dva jsme si to nádherně užili v hodinách i po nich v hospodě. Ach to bylo pěkné! Ano, to by se mi líbilo, ale až bude nejhůř a budou muset nacválat blaničtí rytíři. :-)
Jazyková škola Jílek každoročně sponzoruje několik plesů, které se v Brně pořádají během vytíženého února a března. Letos jsme se zúčastnili čtyř akcí, z nichž největší byl bezesporu ples s latinskoamerickou tématikou Fiesta del Baile.

Rádi bychom se s vámi podělili nejen o fotky, které můžete najít hlavně na facebookovém profilu JŠ Jílek, ale také o krátké dojmy od lektorek Zuzky a Marušky, které nás na plesech reprezentovaly :) Kde jsme tedy letos všude byli?

Ples FRRMS 2016 - Ice&Fire

Jako první byl na řadě tématický ples  pořádaný Fakultou regionálního rozvoje Mendelovy univerzity. Velice zdařilá akce, ze které máme spoustu krásných fotek. Šťastná výherkyně si odnesla pětitisícový poukaz na libovolný jazykový kurz.

Fiesta del Baile 2016

Jílkovskou zástupkyní na velkolepém plese s v brněnském Boby centru byla španělštinářka Zuzka, která si celou akci nemohla vynachválit. My se jí vůbec nedivíme. Stačí se jen podívat na úžasné fotky a dech beroucí show, která celý ples doprovázela. Však posuďte sami přímo na profilu organizátorů.

XXI. Ples farmaceutů

Třetím v pořadí byl již dvaadvacátý ročník plesu farmaceutů, kde jsme s velkou hrdostí vyvěsili náš velký banner a opět i zde jsme přispěli poukazem do tomboly. Že to byla pěkná podívaná si můžete ověřit ve fotogalerii u samotných farmaceutů :)

XIX. Reprezentační ples filozofické fakulty

Z řad studentů Masarykovy univerzity se k nám dostala nejedna posila lektorského týmu JŠ Jílek. Výjimkou není ani angličtinářka Maruška, která se zúčastnila plesu ve stylu Antiky. A jaké to bylo? "Byla moc fajn akce. Měli všechno dobře zorganizované a krásně vyzdobené. Všechny dekorace byly sladěné do antické tématiky. Navíc se o nás skvěle postarali. Dostali jsme VIP loži, odkud jsme měli perfektní výhled. Hned bych šla znovu," líčí s úsměvem Maruška. Na ostatní fotky se můžete podívat našem Facebooku nebo na profilu Nadačního fondu studentů FF MU.


Pokud byste měli zájem o sponzoring vaší akce, neváhejte nás kontaktovat a domluvíme se.



Vyhrajte slevu na víkendový kurz

S blížícími se Velikonocemi jsme pro vás připravili tématický kvíz. Všichni jeho účastníci budou mít šanci vyhrát slevu na kterýkoliv dubnový víkendový kurz v Jazykové škole Jílek dle vlastního výběru.

 Můžete se těšit na několik kurzů angličtiny a italštiny nebo také němčinu, francouzštinu a španělštinu. Vybere si opravdu každý.

Víkendové kurzy v Jazykové škole Jílek jsou skvělé z mnoha důvodů:
  • seznámíte se s drilovou metodou, naší školou a lektory
  • víkendové kurzy jsou ideálním startem do studia nebo osvěžením již získaných znalostí - nakopnout vás svou energií!
  • jsou vhodným doplňkem studia nejen pro naše studenty
  • garantujeme, že si uděláte jasno v gramatice

Soutěž skončila. Děkujeme všem účastníkům a vítěze budeme kontaktovat.