Pozdravy z Córdoby

Že sloužíme pro spoustu našich lektorů jako skvělý odrazový můstek pro další životní fáze jste se možná dočetli v některém z rozhovorů na webu. Já už to pozoruju delší dobu a tentokrát pro vás mám i skoro hmatatelný důkaz (nesahat na monitor!) o tom, že někteří naši lektoři na nás myslí i v zahraničí. Tentokrát se nám ozvala Dana Pětrošová, která vyrazila sbírat zkušenosti do Španělska.

Strasti a slasti angličtináře v Córdobě 

Jak už někteří mí studenti a kolegové zaznamenali, od září 2016 působím jako lektorka angličtiny na jedné malé jazykovce ve španělské Córdobě. Když se mi tato příležitost naskytla, hned jsem po ní skočila, protože krásně umožňuje skloubit pobyt v mé oblíbené zemi, komunikaci ve španělštině, a zároveň praxi v oboru, který jsem vystudovala.

Když jsem na gymnáziu měla o tomto nádherném městě referát, ani ve snu by mě nenapadlo, že se tam jednoho dne přestěhuju. Už tehdy jsem ale snila o jeho úzkých uličkách a památkách zrcadlících bohatou historii. Córdoba byla hlavním městem římské provincie a později i Córdobského kalifátu a v 10. století dokonce největším městem světa. Židovská čtvrť nebo slavná mešita později přestavěná na katedrálu – to vše ukazuje její bohatou historii a mísení arabské, křesťanské i židovské kultury.
 
Jak se tu má angličtinář na jazykovce? Semestr nám vlastně pořádně začíná až 12.9., kdy začíná i škola. U nás můžeme s prvním září jen tiše závidět. I přes to už jsem měla ukázkové hodiny zdarma. To, že učím převážně skupinky dětí, je pro mě docela nová zkušenost, na kterou se už ale velmi těším. A moje horario (rozvrh) je typicky španělské. Většinou pracuji až do 21:30. Dopoledne totiž bývá volné a odpoledne hurá do práce!
 
Na závěr pár zajímavosti, na které si musí člověk zvyknout:

• Děti z některých základních škol neznají ani po roce studia angličtiny ani jedno slovíčko.
• Španělská výslovnost je kapitola sama pro sebe. Je třeba jen nastražit uši a trochu si domyslet. Takže „good“ místo „would“ je už známé všem lektorům. A pak jsou tu špeky jako třeba [vijáž] (village).
• Puente je puente. Puente, v překladu most, znamená prodloužený víkend. A když je tady státní svátek ve čtvrtek (a věřte tomu, že tady jsou svátky velmi často), Španělé si prostě v pátek puente udělají sami a třídy pak zejí prázdnotou.
• Je tu hrozné vedro! Córdoba je asi nejteplejší místo Španělska. Nemá moře a v betonových a asfaltovaných ulicích se drží teplo až do pozdních nočních hodin. V době psaní dopisu nejvyšší teploty dosahují až 45°C. Dýchat se dá jedině v 8 ráno.
• Španělé si neodpustí návštěvu „baru“ v jakoukoliv denní hodinu. Když se řekne el bar, jedná se o něco trochu jiného, než u nás. Představte si spíš takovou kavárnu se stolečky vevnitř i na chodníku. Kolem desáté ráno jsou tyto bary obsypány Španěly, kteří snídají bagetu s rajčaty a jamónem a pijí kávu s mlékem.
• Na snídani chodí i paní úřednice. Takže když dorazíte na cizineckou policii, řeknou vám, že paní prostě odešla v pracovní době na snídani. Úplná normálka. Hodinku si počkáte a máte, co jste chtěli.
• ¿Quién es el último? aneb „Kdo je poslední?“ Na tento fenomén mě upozornila kolegyně v práci, a musím říct, že  mi přišel dosti absurdní. Do té doby, než jsem se s ním druhý den setkala v bance osobně. Španělé se v bankách, na úřadech či u lékaře údajně vždy ptají na to, kdo je v řadě poslední. A to bez ohledu na počet čekajících lidí. Tedy v té zmíněné bance jsem čekala úplně sama, a i přesto nebylo paní jasné, kdo tam asi čeká jako poslední.
• Vždy se dívej nahoru nebo ti na hlavě skončí sprška. Všudypřítomná klimatizace si vybírá svou daň. Z přístrojů, které jsou umístěny zvenku budov, neustále kape voda. Takže během procházky po jedné ulici, vám může klidně i pětkrát kápnout něco na hlavu! A jednou na mě kapalo dokonce i v restauraci.

Život ve Španělsku je prostě unikátní zážitek a každý, kdo španělštinu studuje, by se měl do této krásné země podívat, aby vstřebal jeho mentalitu a pohodovou atmosféru. Mějte se všichni skvěle a já se zase určitě ozvu!

Danča

Pro Danču je to splněný sen, pro mě při představách pětačtyřicetistupňových veder volám: "Spaste Kryťáka a pošlete na Aljašku!"