Firemní výuka aneb Lektorský kolotoč

O učitelích se neustále píše jako o lidech, co si odučí to svoje a mají pak volno. K tomu dva měsíce letních prázdnin a podobně. Přitom učitelský život není žádné peříčko a o lektorech to platí dvojnásob. Naše hvězda firemní výuky Katka Holubíková se rozepsala o tom, jak takové kurzy vnímá, a co jí to přináší.

Od soumraku do úsvitu

Je pondělí, pozdní večerní hodiny. Právě si dělám přípravu na další den plný výuky. Hned ráno v sedm mám skupinku v CBI a odtud pojedu do další firmy v Hustopečích, kde na mě čekají další tři kurzy. Jako třešničku na dortu si dám večerní tříhodinovku v jazykovce, ale to je moje jediná a nejoblíbenější in house skupinka, na kterou se vždycky těším.

I ranní firemní skupinka bude příjemná. Učím tuhle skupinku už několik let a jsem tam skoro jako doma. V kuchyňce se pozdravím minimálně s polovinou firmy - současnými i bývalými frekventanty kurzů angličtiny a dám si první ranní kávu. Pak už v zasedačce v rámci small talk probereme víkendové aktivity a pomalu nastartujeme motory. Při kontrole úkolu mozkové závity jedou na plné obrátky a není to nic neobvyklého ani v takhle časnou hodinu.

Všichni ve firmě jsou zvyklí na brzké ranní starty a byli by v práci, i kdyby zrovna neměli angličtinu. Tenhle bonus si sice musí nadpracovat a z poloviny i uhradit, ale nemusí nikam cestovat a vynaložený čas i finance jsou svým způsobem i motivační. Ze zkušenosti vím, že ve firmách, kde dostanou výuku jako úplný benefit nebývá docházka zrovna pravidelná a o úkolech si můžu nechat jen zdát. 

Bez úkolů ani ránu

V jedné nejmenované firmě jsem se snažila dva roky, ale potom, co jsme první půl hodinu "zabili" děláním úkolů v hodině, protože je prostě nikdo nikdy neměl, jsem to musela vzdát a najít efektivnější způsoby, jak jim připomenout probrané učivo. Jsou ale i opačné extrémy a musím říct, že většina mých firemních studentů úkoly přímo vyžaduje a dokonce si o ně Hujerovsky napíší, když jim je někdy zapomenu poslat.

Obzvláště oblíbené jsou moje překlady, které připravuju studentům na míru tak, abych je přinutila vrátit se do učebnice ke konkrétním článkům, poslechu nebo gramatickému cvičení, které jsme dělali na hodině, a ze kterého pak vypreparuju nejzajímavější věty, pošlu jim je v češtině a chci je přeložit zpátky do angličtiny. Z nudného překladu se tak leckdy stává hon za pokladem a studenti listují učebnicí jako o život. Lektorův splněný sen!

Všichni už dobře ví, že s Translatorem si na mě nepřijdou a každý takový podvod je okamžitě odhalen a zostuzen, stejně jako například používání nechvalně proslulého firemního offline slovníku, který chrlí tak neuvěřitelné věty, že jsem zcela vážně uvažovala o sepsání knížky na základě těchto většinou doslovných překladů, nad kterými nezůstane jedno oko suché (brečím samozřejmě smíchy, nikoliv dojetím nad kvalitou překladu).

Do Hustopečí a ještě dál

Nejnáročnější na firemní výuce je jednoznačně cestování. Nejsem právě prototyp bohorovně klidného řidiče a tak proplétání se brněnským provozem a čtyřikrát týdně půlhodina až hodina na D2, na které je 80% trasy uzavřeno a vedeno jedním, či výjimečně dvěma zúženými pruhy, představují pro mé nervy těžkou zkoušku.

Na druhou stranu si nemůžu stěžovat na stereotypní práci, každá hodina je jiná a to dokonce i tehdy, když učím v jednom dni tři skupinky na stejné úrovni a podle stejné učebnice. Každá skupina je totiž tak specifická, že se nemusím bát, že bych si vyslechla stále stejné reakce na témata ke konverzaci a naopak jsem skoro vždy překvapená ba i šokovaná  - prostě co člověk, to názor.

Co student, to osobnost

To, co mě na výuce ve firmách fascinuje nejvíc, jsou jednotliví lidé, moji studenti. Jsou mezi nimi neuvěřitelně zajímaví jedinci, kteří mnohdy nečekaně rozšiřují moje obzory v nejrůznějších oborech. Například student, který se mimo svoji práci ještě živí jako forenzní specialista a pomáhá objasňovat jak došlo k nejrůznějším dopravním nehodám nebo jiný, teoretický fyzik, který mi během jedné individuální lekce nadšeně a naprosto srozumitelně vysvětlil podstatu kvantové teorie a jako bonus mě zasvětil do svého výzkumu, který se týká ohebnosti různých materiálů.

Fyzika na střední škole pro mě byla jedna velká nuda, ale tohle bylo naprosto fascinující vyprávění a navíc celé v angličtině! Mimochodem tohle je jedna z věcí, které mě taky fascinují a to, jak firemní studenti mají neskutečně detailní slovní zásobu ve svém vlastním oboru. Někdy mě tím tak oslní, že pak nemůžu uvěřit, že jim chybí některé zdánlivě základní okruhy běžné slovní zásoby, ale od toho jsem koneckonců tady a ráda jim předám své vědomosti a mnohdy se sama přiučím specifické výrazy, na které bych jinak jen těžko narazila. 

Firemní výuka je skvělá věc

Shrnuto a podtrženo: Firemní výuka je časově náročná, ale co dnes není. Nenudím se a většinou spíš nevím kde mi hlava stojí (přípravy, úkoly, informační maily, třídnice, uzavírky, kolony, zácpy a s těmi spojené otázky jako: "Panebože stihnu to??!!"). Pořád mě ale baví pomáhat lidem zlepšovat jejich angličtinu a ve firmách, kde učím už dlouho, je ten pokrok opravdu vidět! A to prostě člověka zahřeje u srdce :-)