Jak vzpomínáš na svoje začátky a pohovor?
Teď jsem to říkala Markovi. (smích) Dobře. Už od začátku se to vyvíjelo nadějně, protože na první kolo pohovoru jsem přišla na čas. A i když bylo dlouhý, stálo to za to. Když jsem měla přijít na další kolo, tak neskutečně pršelo a já měla na sobě původně světlý kalhoty. Ty byly po příchodu do jazykovky durch a špinavý. Evidentně to ale zaujalo, protože jsem se navzdory tomu celou dobu smála. Pak už došlo na zkoušku v kanceláři, během které jsem přepisovala dotázníky a skládala spoustu stojánku na ples do malinkaté krabice. Nechtěly se tam vejít! (smích)
Je něco, co tě tehdy štvalo a říkala sis, že to nedává smysl?
Všechno! Nejhorší bylo se každou tu maličkost naučit, protože jich bylo vážně hodně a za měsíc musíš všechno umět. Úkoly to nejsou vůbec složité, ale to množství ve vysoké koncentraci může působit strašidelně. Když jsem před odchodem zaučovala nové holky, tak jsem si zpětně uvědomovala, kolik toho vlastně reálně dělám. Je toho vážně hodně, co musíš lidi naučit a vlastně ti i dojde, kolik se toho za ty dva roky změnilo. Třeba Intranet jsme neměli, když jsem začínala.
Jak ses začínala osamostatňovat, měla jsi nějakou oblíbenou činnost? Třeba rozesílání pokut? (smích)
Není pravda, že mě bavilo rozesílat pokuty! (smích) Dlouho jsem si zvykala na množství tabulek, se kterými člověk musí pracovat. Třeba jednu informaci zapisuješ na tři místa a ze začátku si klepeš na čelo a ptáš se "proč?!", ale když s tím pak máš pracovat, zjišťuješ, že to dává smysl. Postupem času jsem si vlastně práci s tabulkami oblíbila. Co mě ale nebavilo? To kdybych si vzpomněla. Kdybys mě posadil před počítač, řeknu ti to hned!
Jaká to byla zkušenost?
Rozhodně dobrá! Snažím se v životě dělat věci, o kterých předpokládám, že budou dobrý. Samozřejmě se najdou i špatné zkušenosti, ale takhle k nim určitě nepatří. Dalo mi to hodně i v drobnostech, na kterými člověk často nepřemýšlí. Pro mě je hodně důležité, že jsem se naučila vstávat a využívat efektivně celý den. Hodně jsem se zlepšila v práci s počítačem a ve věcech, které lidi často stresují; třeba někam zavolat. Je to dobrá věc, když musíš mluvit s cizíma lidma. Odbourá se tím strach ze zvednutí telefonu. To mě taky hodně posunulo.
Takže jsi nebyla zvyklá na práci s lidmi?
Ne v takovéhle míře. Měla jsem různé brigády, ale nikdy to nebylo takhle komplexní. Každý den se tu řeší něco jiného s někým jiným. Přicházíš do styku se spoustou povahově různých lidí nejenom v kanceláři, ale hlavně na straně klientů, a musíš se naučit řešit jejich problémy efektivně a konstruktivně. Desítky telefonů a emailů a všechny musíš zvládnout profesionálně. Hodně ti to dá, i kdyby tě to zrovna nebyla. Teď to umíš a to se počítá!
Kdybys měla vybrat tři lidi, kteří na tobě zanechali největší dojem. Koho bys zmínila?
To je pěkně hnusná otázka! (smích) Rozhodně Peťa Sedlák nebo Anička Šurganová, ale to se takhle nedá říct. Na všechny budu vzpomínat už jen proto, že to byla moje první plnohodnotná práce, ve které byl navíc každý člověk naprosto jedinečný.
Vzpomeneš si na nějaký tři "wow" momenty?
Když mě vzali, to bylo wow! (smích) Když jsme v kanceláři tužili kolektiv, to mě taky bavilo. Obědy a tak. A pak musím určitě zmínit paní Perutkovou, která k nám dojížděla kvůli francouzštině s Mončou Stříbnou až z Jeseníku. Když děláš tak dobrou práci, že sem jezdí studenti přes půl republiky kvůli pár dnům výuky a ještě ti pošlou skvělou zpětnou vazbu, tak víš, že všechno to zařizování a domlouváno stojí za to.
Když už jsi zmínila francouzštinu, ty jsi sem na ni i chodila, že?
Chodila jsem na francouzštinu právě k Monči Stříbné. Drilovali jsme a drilovali. Je to hodně náročný fyzicky i psychicky, když musíš tři hodiny přemýšlet a zároveň u toho mluvit, ale výsledek se tomu nedá upřít. Chtěla jsem i pokračovat, ale bohužel se mi neotevřel kurz. Je to zvláštní, protože dřív jsem chodila i na němčinu a japonštinu (jinam), ale ani jedno mě vlastně nebavilo. Neměla jsem pro to žádnou motivaci a nemělo to žádný efekt.
Když je ale někdo pro výuku tak nadšený jako třeba Monča, tak nechceš ani zklamat toho lektora. Tak moc to bylo působivý. Bude mi to všechno chybět.
Máš nějaký slogan, kterým bys svou etapu u Jílka uzavřela?
Stálo to za řeč!
Původní rozhovor si můžete přečíst na jílkovském webu.
0 komentářů:
Okomentovat