Jazyková škola Jílek každoročně sponzoruje několik plesů, které se v Brně pořádají během vytíženého února a března. Letos jsme se zúčastnili čtyř akcí, z nichž největší byl bezesporu ples s latinskoamerickou tématikou Fiesta del Baile.

Rádi bychom se s vámi podělili nejen o fotky, které můžete najít hlavně na facebookovém profilu JŠ Jílek, ale také o krátké dojmy od lektorek Zuzky a Marušky, které nás na plesech reprezentovaly :) Kde jsme tedy letos všude byli?

Ples FRRMS 2016 - Ice&Fire

Jako první byl na řadě tématický ples  pořádaný Fakultou regionálního rozvoje Mendelovy univerzity. Velice zdařilá akce, ze které máme spoustu krásných fotek. Šťastná výherkyně si odnesla pětitisícový poukaz na libovolný jazykový kurz.

Fiesta del Baile 2016

Jílkovskou zástupkyní na velkolepém plese s v brněnském Boby centru byla španělštinářka Zuzka, která si celou akci nemohla vynachválit. My se jí vůbec nedivíme. Stačí se jen podívat na úžasné fotky a dech beroucí show, která celý ples doprovázela. Však posuďte sami přímo na profilu organizátorů.

XXI. Ples farmaceutů

Třetím v pořadí byl již dvaadvacátý ročník plesu farmaceutů, kde jsme s velkou hrdostí vyvěsili náš velký banner a opět i zde jsme přispěli poukazem do tomboly. Že to byla pěkná podívaná si můžete ověřit ve fotogalerii u samotných farmaceutů :)

XIX. Reprezentační ples filozofické fakulty

Z řad studentů Masarykovy univerzity se k nám dostala nejedna posila lektorského týmu JŠ Jílek. Výjimkou není ani angličtinářka Maruška, která se zúčastnila plesu ve stylu Antiky. A jaké to bylo? "Byla moc fajn akce. Měli všechno dobře zorganizované a krásně vyzdobené. Všechny dekorace byly sladěné do antické tématiky. Navíc se o nás skvěle postarali. Dostali jsme VIP loži, odkud jsme měli perfektní výhled. Hned bych šla znovu," líčí s úsměvem Maruška. Na ostatní fotky se můžete podívat našem Facebooku nebo na profilu Nadačního fondu studentů FF MU.


Pokud byste měli zájem o sponzoring vaší akce, neváhejte nás kontaktovat a domluvíme se.

Vyhrajte slevu na víkendový kurz

S blížícími se Velikonocemi jsme pro vás připravili tématický kvíz. Všichni jeho účastníci budou mít šanci vyhrát slevu na kterýkoliv dubnový víkendový kurz v Jazykové škole Jílek dle vlastního výběru.

 Můžete se těšit na několik kurzů angličtiny a italštiny nebo také němčinu, francouzštinu a španělštinu. Vybere si opravdu každý.

Víkendové kurzy v Jazykové škole Jílek jsou skvělé z mnoha důvodů:

• seznámíte se s drilovou metodou, naší školou a lektory
• víkendové kurzy jsou ideálním startem do studia nebo osvěžením již získaných znalostí - nakopnout vás svou energií!
• jsou vhodným doplňkem studia nejen pro naše studenty
• garantujeme, že si uděláte jasno v gramatice

Soutěž skončila. Děkujeme všem účastníkům a vítěze budeme kontaktovat.

 

V první části rozhovoru jsme si s Martinem povídali o tom, jak se do chrámového komplexu nedaleko Čennaí vůbec dostal a co taková cesta obnáší. Zajímá vás, jak se žije v posvátném tichu mezi lidmi na jiné úrovni uvědomění? Čtete dál!

Jak vypadal klasický den v chrámu?

Hned na začátek je potřeba zmínit, že jsme každý den nechodili přímo do chrámu. Bylo to jen jednou dvakrát do týdne. Klasický den začínal vstáváním kolem šesté hodiny, což nám to vůbec nevadilo, protože jsme měli meditační schůzky, které se konaly většinou venku. Bylo to úžasné, protože zrovna vycházelo slunce a bylo tam moc příjemně. Následovala přestávka na jídlo, pak přišel jeden z Dásas, což je něco jako učitel nebo mentor. Jsou to lidé, o kterých se říká, že jsou na mnohem vyšším stupni procitnutí, jsou mnohem víc uvědomělí.

Každý den měl jiné téma a Dásas nás učili základní věci o životě. Potom večer byla další společná meditace spojená se zpíváním manter, s tancem, s relaxací. Potom jsme byli už všichni za celý den tak vyšťavení, že kolem deváté už jsem většinou chodíval spát (smích), abych se v šest vzbudil.

Jak jsi trávil čas, když jste zrovna neměli naplánovaný program?

Přestávky se daly vyplnit rozjímáním. Já jsem je poctivě vyplňoval spaním. (smích) Je to neuvěřitelné, ale asi to bylo cestováním a místem, kde nebylo potřeba nic jiného dělat. Jen přemýšlet nad tím, co říkali Dásas.

Co tě z jejich povídání nejvíc zaujalo?

Na každý týden a měsíc mají jiný program a vždy mění to, o čem mluví, respektive co učí. Všechno to spolu ale úzce souvisí. Já jsem tam byl na dva týdny, které se věnovaly naplnění sebe sama. O tom byly všechny lekce. Dost mi v hlavě utkvělo povídání o všeobecných pravdách, podle kterých se často ani nechováme. Třeba to, jak si něco přát. Když si chceme něco přát, tak je důležité, abychom už při tom přání jsme se cítili tak, že už se přání splnilo. Mozek je pak nastavený na dojem, že už to má, a spíš se nám přání splní.

Případně když jsme mluvili o vztazích, tak nám říkali, že vztahy jsou vlastně nejdůležitější součást lidského života, protože jsou všude kolem nás. S partnerem, rodiči, se zemí, s prací. Měli jsme tam jednu celou jednu lekci a meditaci věnovanou myšlence, že nejdůležitější vztah by měl být s našimi rodiči, a že pokud ten není v pořádku, bude se to neustále vracet.

Dostali jste se i mimo chrám?

Jednou jsem měl možnost zúčastnit se posvátného rituálu jménem Homa nebo Fire Ritual. Vyrazili jsme pod vedením Dásas do lesa označovaného za velice posvátný, kde se takové rituály konají už několik set let. Traduje se, že dobří duchové zesnulých mnichů tam stále jsou a dodávají lidem pozitivní energii.

Šli jsme asi dvě hodiny. Bylo to uprostřed lesů někde v horách. Když jsme dorazili na místo, posedali jsme si do tureckého sedu, měli jsme před sebou miniaturní hranici, ghí, což je indický olej, na kterém se tam všechno dělá. Založili jsme oheň a Dásas začali řídit rituál. Odříkali jsme modlitby, zpívali mantry, pálili jsme kytky, jídlo a obětovali vodu, protože k božstvu by se mělo chovat tak, jako kdyby to byl host v našem domě. Chovají se k nim prostě jako k lidem. Obětovali jsme jim i další věci a při modlitbách jsme do ohně házeli mince nebo jídlo. Cílem rituálu byla finanční prosperita v životě, takže já jsem za vodou. (smích)

Jak fungovalo stravování?

Stravování bylo fantastické, skoro jako v hotelu. Švédské stoly, vegetariánské jídlo a všechno bez glutamanu. Bývalo to tam prý dřív dost strohé, ale my měli na výběr třeba panýr s  různými omáčkami, spoustu různých salátů, fazole, nudle, výborné polévky, indický chleba nan.

Nevadilo ti posvátné ticho?

Posvátné ticho se dodržuje z toho důvodu, že když tam jsi, máš se co nejvíc ponořit do sebe a máš vnímat hlavně sám sebe. Povídání si s ostatními tě rozptyluje stejně, jako když píšeš email nebo čteš knížku. Chtějí tam dosáhnout toho, aby člověk byl sám se sebou. Ticho se muselo držet skoro nonstop, jen na konci týdne se to uvolnilo asi na pět hodin, což je období, kdy tam střídají návštěvníci.

Mluvili s vámi Dásas i mimo meditace?

Probírali s námi témata na „hodinách“ a potom měl každý Dásas na starost určitou oblast světa. A jelikož jsem byl ze střední Evropy jediný, měl jsem přiděleného vlastního. Jednou jsem dostal možnost ho navštívit a na cokoliv se zeptat. Poprvé mimo všechny ty hromadné akce. Jednou se mi to opravdu podařilo, protože málokdy mají doopravdy čas. Je skvělé si s těmi lidmi povídat, protože z nich vyzařuje neskutečná moudrost, pokora a hlavně klid. Úžasné s nimi strávit i jen pár minut.

Po dvou týdnech – chtělo se ti pryč?

Chvíli bych tam asi ještě zůstal, ale domů jsem se už vlastně taky těšil.

Jaký to v tobě zanechalo dojem? Jak ses cítil, když jsi odcházel?

Cítil jsem se po té duchovní stránce určitě jinak, hodně jsem se toho naučil. Šel jsem zpět s tím, že věci se hodí daleko míň hrotit, a že se dají dělat věci daleko klidněji. Celkově jsem se cítil odpočatý. Čas se mi tam zastavil a měl jsem pocit, že jsem tam strávil aspoň rok. Nebylo to tím, že by se to táhlo nebo to bylo nudné. Bylo to neskutečně příjemné, tady se mi zdá, že ten čas utíká a nedá se zastavit.

Chtěl by ses tam vrátit?

Určitě. Možná bych jel v létě a spojil bych to s dalším cestováním. Každopádně vím, že jsem tam nebyl naposledy.

Kdybys chtěl někomu podobnou cestu doporučit – co bys řekl?

Vždy tam člověka něco přitáhne. Většinou jsou tam lidé, co mají velké problémy nebo smutek. I když jsou skeptici, vyzkoušejí to. Je to neskutečné, protože díky těm procesům se dá proniknout do špatného pocitu nebo smutku a dostat ho ze sebe. Oni tě nutí se k tomu všemu vracet, ať chceš nebo ne, vyhrabat to všechno, povrtat se v tom a dostat to ven. Krásné na tom je, že už se to pak nevrátí. Takže jestli máš nějaký problém, je to přesně pro tebe. Dostat to ze sebe. Takových lidí tam byla naprostá většina.

Koncem roku 2015 jsme se zúčastnili soutěže o zajímavou zakázku. Společnost Infosys vlastnící dvě pobočky v České republice vypsala konkurz pro jazykové školy. Jeho cílem mělo být naučit zaměstnance rozpoznávat a pracovat s přízvuky v angličtině. Netradiční zakázku jsme po konkurenčním boji získali a rádi bychom se podělili o zkušenost, kterou získali naši lektoři  Dave a Michal. Druhý jmenovaný se námi podělil o svoje zážitky.

Michal Vojkůvka

Jak bys popsal Infosys?
Infosys je společnost, která zaměstnává především cizince a věnuje se například outsourcingu nebo bussiness a IT consultingu pro celý svět. V Infosysu potřebovali někoho, kdo už tak schopné mluvčí dokáže naučit rozpoznávat, případně i používat, nějaký přízvuk. Konkrétně takový, který by byl pro telefonisty na druhé straně snadno srozumitelný a působil dostatečně profesionálně.

Jak dlouho kurz trval?
Střídali jsme se tam napůl s Davem, protože požadavky byly pět dní v týdnu, dvakrát jeden a půl hodiny. Já chodil většinou ráno, Dave odpoledne. Měsíc jsme se takhle střídali v jedné skupině a kromě toho jsme měli ještě pár jednorázových lekcí.

"Byla to jedinečná zkušenost"

Jaké bylo složení skupiny?
Pokud bych to vzal genderově (smích), tak jedna slečna a asi deset pánů. Jinak to byl průřez různými kulturami, což byla výborná zkušenost. Měli jsme tam Bolivijce, slečnu ze Zimbabwe, Rumunce, Francouze, Španěla, pár Finů. Všichni měli perfektní angličtinu, slušné přízvuky, ale pořád se nacházelo něco nového, co se dalo probírat. Vesměs byly samotné požadavky na přijetí do firmy velice vysoké, pokud jde o jazyky. Nutností byla plynulá angličtina na minimálně úrovni C1, což není úplně triviální angličtina.

Jakým způsobem se dá vyučovat přízvuk?
To byla otázka, kterou jsme si s Davem pokládali (úsměv), protože tohle byla velice specifická výuka jak na požadavky, tak na vedení výuky a také vzhledem k časovému presu. Přízvuk jsme vyučovali pomocí videí, audioukázkami, ale samozřejmě i teorií, která pomáhá s fonetikou. Třeba listy, na kterých jsou fonetické přepisy a studenti se učí jednotlivé zvuky. Trénovali poslechy se záznamy nejrůznějších rodilých mluvčích. Nejen z Ameriky a Británie, ale i z dalších zemí, kde je angličtina první nebo druhý úřední jazyk. V neposlední řadě jsme používali materiály z Cambridge kvůli takzvané RP angličtině, kterou jinde nezaslechnou. Hodně záleží na předchozích zkušenostech s jazyky, jestli má student hudební sluch.

Jak na tom byli po kurzu studenti?
Pokrok byl vidět prakticky bez výjimky. Testovali jsme to tak, že jsme na začátku kurzu chtěli po studentech přečíst jeden text a jakmile kurz skončil, tak dostali úplně stejný text, který obsahoval ty nejnáročnější věci a největší chytáky, se kterými se v angličtině můžou potkat. Tím pádem i netradiční způsoby výslovnosti. To se všem podařilo a někteří se dokázali naučit i různé přízvuky navzdory těm vlastním vrozeným. Pokrok byl vidět na každém jedinci zvlášť.

Jak kurz hodnotíš z pozice lektora?
Byla to neuvěřitelně zajímavá zkušenost. Zájem o kurz ze strany studentů rozhodně pomáhal, spousta z nich si odnesla po měsíci krásný britský přízvuk, na který my studujeme několik let. (smích)

Jak jsi vlastně přišel ty ke svému britskému přízvuku?
Můj přízvuk je zajímavá věc, protože na anglistiku jsem nešel jako anglista, ale spíš jako fanoušek historie. Vlastně teprve ve druhém ročníku na vysoké jsme měli specializované předměty včetně fonetiky. V té době jsem se začal víc zajímat o správnou britskou výslovnost, k čemuž mi pomáhal i zájem o tradiční britské seriály a zkušenosti s muzikou. Snadněji jsem pochytával výslovnost a pak už to šlo samo.

Máš svůj oblíbený přízvuk?
Dobrá otázka. (smích) Nejradši mám asi skotský a irský, které jsou oba velice specifické. Nicméně skotský asi přece jen vede.

Pokud máte i vy zájem o výuku přízvuku, neváhejte nás kontaktovat.

Cestovatel Martin pocítil po dlouhé době volání Indie. Tentokrát se rozhodl vyrazit do jižní části, kde strávil dva týdny v chrámovém komplexu pod dohledem místních Dásas - mentorů. Odtržení od civilizace byl pro něj netradiční zážitek, o který se chce alespoň krátce podělit.

Jak dlouho jsi plánoval cestu?

Plánoval jsem ji asi půl roku. Vedla mě k tomu moje záliba v cestování s batohem na zádech, přičemž tentokrát dostala přednost duchovní cesta. Indie je podle mě velice spirituálně založená země a já se rozhodl, že nechám batoh doma a pojedu vyzkoušet něco úplně jiného

Takže to nebyla tvoje první cesta do Indie?

Ne, byl jsem tam před dvěma roky. To bylo tenkrát v severní části Indie, přesně takový výlet s batohem na zádech, cestování vlaky, přespávání kde to zrovna šlo.

Kam přesně ses vypravil tentokrát?

Vyrazil jsem na jih Indie do města Čennaí, kde žije víc než čtyři a půl milionu lidí. Asi tři hodiny cesty od Čennaí se nacházel chrámový komplex, ve kterém jsem celou dobu byl.

Proč ses rozhodl vyrazit do indického chrámu mimo civilizaci?

Přes mou mámu, která tam už párkrát byla a moc se jí tam líbilo. Jezdí tam pravidelně a já jsem dospěl k názoru, že už jsem asi ve věku, kdy bych to rád taky zkusil. Zájem o cestování a hlavně o Indii mám asi po ní.

Na jak dlouho to bylo?

Celkem mi to i s cestováním zabralo tři týdny, přímo v tom komplexu jsem byl dva týdny. Za pobyt na místě se ale něco platí, protože tam máš kde spát, platíš si jídlo a samozřejmě něco stojí i letenka je na tvoje náklady, plus ten taxík. Vychází to kolem tisíc euro.

Co bylo po příjezdu do chrámu?

Když jsme dorazili do komplexu, chtělo to napřed vyřešit nějakou povinnou administrativu, ale úplně napřed jsem se nějak dostal do svého pokoje. Jako první jsem si šel na chvíli lehnout a okamžitě jsem asi na čtrnáct hodin usnul. Další den už probíhala registrace, provedli nás po komplexu, ukázali nám, kde se můžeme najíst. A pak už to šlo samo.

"Pobyt v chrámu je neskutečný. Díky všem procesům se dá proniknout do špatného pocitu nebo smutku, a dostat ho ze sebe. Ta úleva je nepopsatelná."

Kolik tam bylo lidí?

Celkem tam mohlo být asi sto lidí. Měl jsem informace, že to je ale dost málo, protože to bylo hned po Novém roce a to se málokomu chce hned létat. Velká skupina Číňanů, Malajsijci, Němci, Švýcaři, a pak třeba lidi ze španělsky mluvících zemí jako třeba Chile a pak tam bylo asi pět Američanů.

Když jsem měl možnost, tak jsem si i popovídal se spolubydlícími z Evropy, ale velice rychle jsme toho museli nechat, protože v chrámu se drží takzvané posvátné ticho (sacred silence).

Jaké bylo prostředí?

Komplex byl obrovský. Neskutečné zahrady a trávníky. Budovy byly postavené vyloženě jen na ubytování, rozdělené podle indické tradice na muže a ženy. Byla tam jídelna, pár meditačních místností na volný čas, kde se taky drželo posvátné ticho, a v samotném středu byl ten obrovský chrám. Dá se říct, že na indické poměry bylo všechno velice luxusní. (smích)


Život v posvátném tichu je nezvyklý. Svět kolem vás se zastaví a všechno vnímáte úplně jinak. Troufli byste si na několik týdnů odložit všechny moderní výstřelky a věnovat se jen sami sobě? Jak se s tím vypořádal Martin se dočtete v druhé části!

Poctivě se připravujete, po nocích biflujete gramatiku a ráno si opakujete slovíčka. Pak dojde na vaše první reálné setkání s rodilým mluvčím a z vás vypadne jen stydlivé: "Hi...," a dál se už nedostanete. Důležité je nevěšet hlavu a zkusit to jinak.

Nebojte se mluvit

Už od začátku by si studenti měli zvykat na myšlenku, že nikdy nebudou umět všechno, stejně jako učitel a budou muset umět vyjádřit to, co chtějí, s omezenou slovní zásobou i gramatickými znalostmi.

Účinek konverzačních kurzů na sobě poznávají každoročně desítky studentů, kteří se chtějí zlepšit v mluvení. Konverzační kurzy se zaměřují na praktickou aplikaci vašich znalostí. "Díky tomu budete připraveni čelit všem nástrahám cizojazyčné komunikace," říká lektor Michal.

Chtít se učit jazyk jen přes gramatiku je sice zajímavý nápad, ale bez praktického využití nejsou získané znalosti zdaleka tak efektivní. Konverzace si žádá úplně odlišný přístup než výuka gramatických pravidel drilovou metodou. Zkuste si to na chvíli představit.

Ideální doplněk studia

Usadíte se v příjemné učebně s malou skupinkou stejně naladěných lidí. Odložíte učebnice a začnete si povídat, jako kdyby se vůbec nejednalo o výuku. Je jedno, jestli jsou kolem vás spolužáci z kurzu nebo angličtináři samouci, kteří se chtějí potrénovat. Spojení malého počtu studentů a příjemné přátelské atmosféry bez klasických učebních postupů pomáhá.

Konverzační kurz v Jazykové škole Jílek naplno využívá veškeré vaše získané vědomosti v praxi a připraví vás na nejeden zahraniční pobyt.  Díky konverzačním kurzům se podobně jako v drilu zbavíte ostychu mluvit a pokud u jazyka vydržíte, budou semestr od semestru lepší, samostatnější a sebevědomější.