Martinova cesta za osvícením - 1. část

Cestovatel Martin pocítil po dlouhé době volání Indie. Tentokrát se rozhodl vyrazit do jižní části, kde strávil dva týdny v chrámovém komplexu pod dohledem místních Dásas - mentorů. Odtržení od civilizace byl pro něj netradiční zážitek, o který se chce alespoň krátce podělit.

Jak dlouho jsi plánoval cestu?

Plánoval jsem ji asi půl roku. Vedla mě k tomu moje záliba v cestování s batohem na zádech, přičemž tentokrát dostala přednost duchovní cesta. Indie je podle mě velice spirituálně založená země a já se rozhodl, že nechám batoh doma a pojedu vyzkoušet něco úplně jiného

Takže to nebyla tvoje první cesta do Indie?

Ne, byl jsem tam před dvěma roky. To bylo tenkrát v severní části Indie, přesně takový výlet s batohem na zádech, cestování vlaky, přespávání kde to zrovna šlo.

Kam přesně ses vypravil tentokrát?

Vyrazil jsem na jih Indie do města Čennaí, kde žije víc než čtyři a půl milionu lidí. Asi tři hodiny cesty od Čennaí se nacházel chrámový komplex, ve kterém jsem celou dobu byl.

Proč ses rozhodl vyrazit do indického chrámu mimo civilizaci?

Přes mou mámu, která tam už párkrát byla a moc se jí tam líbilo. Jezdí tam pravidelně a já jsem dospěl k názoru, že už jsem asi ve věku, kdy bych to rád taky zkusil. Zájem o cestování a hlavně o Indii mám asi po ní.

Na jak dlouho to bylo?

Celkem mi to i s cestováním zabralo tři týdny, přímo v tom komplexu jsem byl dva týdny. Za pobyt na místě se ale něco platí, protože tam máš kde spát, platíš si jídlo a samozřejmě něco stojí i letenka je na tvoje náklady, plus ten taxík. Vychází to kolem tisíc euro.

Co bylo po příjezdu do chrámu?

Když jsme dorazili do komplexu, chtělo to napřed vyřešit nějakou povinnou administrativu, ale úplně napřed jsem se nějak dostal do svého pokoje. Jako první jsem si šel na chvíli lehnout a okamžitě jsem asi na čtrnáct hodin usnul. Další den už probíhala registrace, provedli nás po komplexu, ukázali nám, kde se můžeme najíst. A pak už to šlo samo.

"Pobyt v chrámu je neskutečný. Díky všem procesům se dá proniknout do špatného pocitu nebo smutku, a dostat ho ze sebe. Ta úleva je nepopsatelná."

Kolik tam bylo lidí?

Celkem tam mohlo být asi sto lidí. Měl jsem informace, že to je ale dost málo, protože to bylo hned po Novém roce a to se málokomu chce hned létat. Velká skupina Číňanů, Malajsijci, Němci, Švýcaři, a pak třeba lidi ze španělsky mluvících zemí jako třeba Chile a pak tam bylo asi pět Američanů.

Když jsem měl možnost, tak jsem si i popovídal se spolubydlícími z Evropy, ale velice rychle jsme toho museli nechat, protože v chrámu se drží takzvané posvátné ticho (sacred silence).

Jaké bylo prostředí?

Komplex byl obrovský. Neskutečné zahrady a trávníky. Budovy byly postavené vyloženě jen na ubytování, rozdělené podle indické tradice na muže a ženy. Byla tam jídelna, pár meditačních místností na volný čas, kde se taky drželo posvátné ticho, a v samotném středu byl ten obrovský chrám. Dá se říct, že na indické poměry bylo všechno velice luxusní. (smích)


Život v posvátném tichu je nezvyklý. Svět kolem vás se zastaví a všechno vnímáte úplně jinak. Troufli byste si na několik týdnů odložit všechny moderní výstřelky a věnovat se jen sami sobě? Jak se s tím vypořádal Martin se dočtete v druhé části!